Jen těžko si dokážeme představit zvíře méně přizpůsobené ke šplhání, než je krokodýl. Nová studie ale potvrdila, že přinejmenším některé druhy lezou i vysoko do korun stromů.
Žijící krokodýlové (čeleď Crocodylidae) jsou považováni za především vodní živočichy. Důkazů o jejich aktivitě na souši přibývá, ale téměř nikdo je nebere jako živočichy schopné šplhání do výšek. Anekdotická pozorování existují, ale až dosud toto chování nebylo detailně popsáno. Profesor Vladimir Dinets z Tennesseeské univerzity prošel dostupnou literaturu a zjistil, že místním obyvatelům obou Amerik, Afriky, Asie a Indonésie jsou šplhající krokodýlové různých druhů dobře známi.
Existuje i případ ze zajetí – v bristolské zoo utekl ze svého výběhu dospělý krokodýl čelnatý (Osteolaemus tetraspis), který vyšplhal na strom rostoucí u hrazení. Ve většině případů byli volně žijící krokodýlové na stromech pozorováni relativně nízko nad hladinou vody. Sledování čtyř druhů ze Severní Ameriky, Afriky a Austrálie – krokodýla amerického (Crocodylus acutus), nilského (C. niloticus), Johnstonova (C. johnsoni) a štítnatého (Mecistops cataphractus) – však ukázalo, že krokodýli se nebojí ani opravdových výšek a korun stromů.
Jak vysoko vylezou, závisí na jejich velikosti. Menší jedinci vylezou výše a ve větvích dále než ti větší a těžší. U některých druhů byli pozorováni v až čtyřmetrové výšce. Krokodýlové, kteří leželi ve větvích ve dne i v noci, byli velmi plaší. Do vody seskakovali už v okamžiku, kdy se pozorovatel přiblížil na desetimetrovou vzdálenost. Naznačuje to, že jedním z důvodů, proč krokodýlové šplhají, je lepší přehled o jejich okolí, nepřátelích a kořisti. Druhým je termoregulace: krokodýli slunící se ve větvích byli nejčastěji pozorováni tam, kde na souši bylo jen málo míst vhodných k vystavení se slunečním paprskům.
To, že krokodýli šplhají, aniž by k tomu byli vybaveni nějakou morfologickou adaptací, je významný objev. Podle autorů studie by jej měli vzít do úvahy především paleontologové, kteří snaží studovat ekologii vyhynulých druhů na základě fosilií.
Zdroj: University of Tennessee, Herpetology Notes
Ilustrační foto: wildlifeanimalz.blogspot.com