Rubriky

Hlavná stránka Vyhľadávanie Diskusné fórum Antikvariát Výstavy a predajné stretnutia ("burzy")LiteratúraHerpetofauna SRVivaristika na známkachŽabčonoviny

Články a iné

TeraristikaAkvaristikaReportážeNápady pre VásZo svetaAktuality Fotogaléria

Inzercia

DarujemKúpimPredám

CITES

Na SlovenskuV ČecháchVšeobecneOficiálne stránky

Ostatné

Kontakt Linky Naše bannery Reklama

Krokodýl jako stromové zvíře?

Jen těžko si dokážeme představit zvíře méně přizpůsobené ke šplhání, než je krokodýl. Nová studie ale potvrdila, že přinejmenším některé druhy lezou i vysoko do korun stromů.

Žijící krokodýlové (čeleď Crocodylidae) jsou považováni za především vodní živočichy. Důkazů o jejich aktivitě na souši přibývá, ale téměř nikdo je nebere jako živočichy schopné šplhání do výšek. Anekdotická pozorování existují, ale až dosud toto chování nebylo detailně popsáno. Profesor Vladimir Dinets z Tennesseeské univerzity prošel dostupnou literaturu a zjistil, že místním obyvatelům obou Amerik, Afriky, Asie a Indonésie jsou šplhající krokodýlové různých druhů dobře známi.

Existuje i případ ze zajetí – v bristolské zoo utekl ze svého výběhu dospělý krokodýl čelnatý (Osteolaemus tetraspis), který vyšplhal na strom rostoucí u hrazení. Ve většině případů byli volně žijící krokodýlové na stromech pozorováni relativně nízko nad hladinou vody. Sledování čtyř druhů ze Severní Ameriky, Afriky a Austrálie – krokodýla amerického (Crocodylus acutus), nilského (C. niloticus), Johnstonova (C. johnsoni) a štítnatého (Mecistops cataphractus) – však ukázalo, že krokodýli se nebojí ani opravdových výšek a korun stromů.

Jak vysoko vylezou, závisí na jejich velikosti. Menší jedinci vylezou výše a ve větvích dále než ti větší a těžší. U některých druhů byli pozorováni v až čtyřmetrové výšce. Krokodýlové, kteří leželi ve větvích ve dne i v noci, byli velmi plaší. Do vody seskakovali už v okamžiku, kdy se pozorovatel přiblížil na desetimetrovou vzdálenost. Naznačuje to, že jedním z důvodů, proč krokodýlové šplhají, je lepší přehled o jejich okolí, nepřátelích a kořisti. Druhým je termoregulace: krokodýli slunící se ve větvích byli nejčastěji pozorováni tam, kde na souši bylo jen málo míst vhodných k vystavení se slunečním paprskům.

To, že krokodýli šplhají, aniž by k tomu byli vybaveni nějakou morfologickou adaptací, je významný objev. Podle autorů studie by jej měli vzít do úvahy především paleontologové, kteří snaží studovat ekologii vyhynulých druhů na základě fosilií.

Zdroj: University of Tennessee, Herpetology Notes
Ilustrační foto: wildlifeanimalz.blogspot.com

| Vytlačiť článok |

Šéfredaktor | 14.2.2014 09:16 | 0 komentárov | 1945x


www.aquabooks.cz zoochov.cz