Na vlhkých, travnatých svazích pohoří KwaZulu-Natal Midlands se do centra pozornosti vědců dostal nenápadný obojživelník. Tento nově popsaný druh žáby, pojmenovaný Breviceps batrachophiliorum – což by se dalo přeložit jako „lidé milující žáby“ – je triumfem taxonomie a přesvědčivým příkladem propojení občanské vědy a akademické důslednosti. Objev vedl profesor Louis du Preez ze Severozápadní univerzity (NWU) a čerpal ze své dlouhé a významné kariéry herpetologa.Průlom se dostavil díky třem vášnivým nadšencům do žab: Nicku Evansovi, Dylanu Leonardovi a Cormacku Priceovi. Vydali se na misi s cílem najít a zdokumentovat každou žábu v terénním průvodci profesora du Preeze. Jedné noci po silném dešti se vydali hledat nepolapitelnou Bilbo’s rain frog (Breviceps bagginsi), pojmenovanou po Bilbo Baggins z Pána prstenů, který také žil v díře v zemi. Když našli to, o čem se domnívali, že je Bilbo’s rain frog, poslali profesoru du Preezovi fotografii a doprovodný záznam vokalizace.
„Bylo tam něco zvláštního,“ vzpomíná profesor du Preez. „Myslel jsem si, že si spletli obrazy a zvuky. Ale když jsem na to upozornil, poslali video a tehdy jsem si uvědomil, že se díváme na nový druh.“
Následoval pečlivý proces analýzy, podrobně popsaný v časopise African Journal of Herpetology. Tým použil integrativní přístup, který kombinoval morfologii, genetiku a, co je zásadní, bioakustiku. Vokalizace žáby, zásadní identifikační prvek v tak vizuálně kryptickém rodu, se ostře lišila od hlasivek jejích nejbližších příbuzných. Geneticky vykazovala 7,5% rozdíl v mitochondriální 16S rRNA ve srovnání s Breviceps verrucosus. Tento jasný signál naznačoval, že tato žába je nejen nová pro vědu, ale také hodna svého vlastního druhu.
Ačkoli má B. batrachophobia krátké končetiny, kulaté tělo a zemitou barvu, zdaleka není obyčejná. Její ušní bubínek je neobvykle viditelný, což je u jejích příbuzných vzácný rys, a poloha tlamy ji odlišuje od B. verrucosus. Z akustického hlediska je její vokalizace kratší, rychlejší a častější než u podobných druhů. Tyto jemné detaily jsou klíčové pro námluvy žab, a tedy i pro rozpoznávání druhů.
Profesor du Preez a jeho spoluautoři, EC Netherlands a LR Minter, také zdůrazňují význam tohoto objevu pro ochranu přírody. S plochou výskytu pouhých 1 108 km² je biotop této žáby z velké části omezen na tři typy travnatých porostů v oblasti KwaZulu-Natal Midlands. Ačkoli se některé populace vyskytují v chráněných oblastech, jako je přírodní rezervace Clairmont, omezený areál rozšíření tohoto druhu vyvolává obavy ohledně jeho zranitelnosti vůči ničení biotopů a změně klimatu.
Tento příběh je víc než jen o taxonomii. Je to také varovný příběh o křehkosti ekologických znalostí. Nová žába byla kdysi mylně identifikována jako Bilbo’s rain frog (Breviceps bagginsi), chyba s dalekosáhlými důsledky. Popis nového druhu znamená, že Bilbo’s rain frog (Breviceps bagginsi) je nyní známa pouze v jedné populaci ve vysoce transformované oblasti, a v důsledku toho se její stav z hlediska ochrany zvýšil na kriticky ohrožený. Díky této korekci lze přesněji posoudit skutečný rozsah rozšíření obou druhů. Toto je malé, ale zásadní vítězství pro vědu o ochraně přírody.
Důležité je, že tento objev zdůrazňuje širší trend. Od roku 2000 byla popsána více než třetina druhů rodu Breviceps, což je nárůst, který je z velké části způsoben pokrokem v molekulární biologii a akustické analýze. Jihoafrická republika se svou bohatou a stále se rozvíjející biodiverzitou je středem této renesance obojživelníků.
Breviceps batrachophiliorum je v konečném důsledku víc než jen další nové jméno na dlouhém seznamu. Slouží jako připomínka toho, že objevy se stále skrývají na očích a že s dostatkem vášně, trpělivosti a trochou deště lze slyšet i ty nejtišší volání.
zdroj: taungdailynews.com
foto: BERTIES JACOBS
překlad: (šč), VIVARISTA.sk