(Při psaní článku byly využity údaje z článků ve Zpravodaji KCHŽ - Klubu Chovatelů Želv -č. 43 z února 2004 a č. 47 ze září 2005 a také z článků v dubnovém a květnovém číslech české mutace časopisu Aqua-Tera Forum z roku 2006).V předmluvě musím uvést, že v textu jsou odkazy na některé chyby provedené v rámci chovu a odchovu z důvodu nedostatku včas dostupných informací. Některé změny v chovu byly prováděny dodatečně ať už po získání daných údajů nebo podle výsledků vlastních i cizích pozorování. Rád bych poděkoval kolegům Martinu M. Holému, majiteli webových stránek www.zelvy.com a Jakubovi Bednářovi z Farmy Python za poskytnutí prostoru k internetové prezentaci.
Rhinoclemmys pulcherrima manni adult
Foto: Petr Hainz
Úvod:
Rhinoclemmys pulcherrima manni je nejčastěji dováženým a pravděpodobně také nejsnáze chovatelným taxonem rodu Rhinoclemmys, použitelným jako model pro celou skupinu. Podle literatury se vyskytuje v jižní Nikaragui a severní Kostarice. Obývá zaplavované louky a lesy v okolí řek a vodních ploch.
O poznání méně často je dovážen poddruh Rhinoclemmys pulcherrima incisa z Hondurasu a druh Rhinoclemmys punctularia z Venezuely, Brazílie a Guaiany. Jedná se o větší zvířata, která požadují větší prostor, než probíraná, ale v jiných nárocích se příliš neliší. Nominátní poddruh Rhinoclemmys pulcherrima pulcherrima a Rhinoclemmys pulcherrima rogerbarbouri z Mexika se oficiálně dovážet nesmějí a pokud zde jsou, půjde nejspíše o pašované jedince. Ostatní druhy jako Rhinoclemmys areolata, diademata, funerea, melanosterma, nasuta nebo rubida se u nás objevují spíše zřídka a pro chov bych doporučil předem doprostudovat zkušenější zahraniční autory.
Rhinoclemmys pulcherrima manni portrét
Foto: Petr Hainz
Rod Rhinoclemmys (některými autory je z něj ještě vydělován podrod případně samostatný rod Chelopus) je jediným rodem želv z čeledi Bataguridae (dříve podčeledi Batagurinae) vyskytujícím se v neotropické oblasti, tedy v tropických a subtropických oblastech jižní a střední Ameriky. Patří do blízkého příbuzentva rodů Geoemyda a Heosemys, spolu s nimi je některou literaturou řazen do podčeledi Geoemydinae. Podle některých teorií by tyto rody měly představovat evoluční předchůdce ‘primitivních’ suchozemských želv rodů Manouria a Gopherus, které představují starší formu, než rody jako Testudo a Geochelone.
Karyotyp těchto želv odpovídá 52 chromozomům, stejně jako u mnoha dalších druhů želv, namátkou Mauremys japonica nebo rivulata, Ocadia sinensis, rodů Heosemys nebo Cuora a dalších (Carr and Bickham 1986). Mnohé tyto druhy by teoreticky mohly být tedy bez genetických zábran s Rhinoclemmys pulcherrima manni křížitelné a jsou popsáni kříženci s Mauremys japonica a s Ocadia sinensis (Blanck, přednáška 23. října 2004 v Národním Muzeu v Praze). Podle vlastností těchto kříženců se zdá jako možné, že tyto želvy mají, byť třeba skrytě, genetické určení pohlaví typu Drosophila, tedy prostřednictvím XY heterochromozomů (Coyne 1985).
Tmavý karapax adulta Rhinoclemmys pulcherrima manni
Foto: Petr Hainz
Rhinoclemmys pulcherrima manni dorůstá do 20 cm, jde tedy spíše o menší taxon.
Karapax může být buď plochý jako u běžných sladkovodních želv, nebo klenutý jako u rodů Terrapene nebo Cuora. Závislost těchto dvou forem je nejasná, klenutý krunýř jsem viděl častěji u samců a plochý u samic, ale rukama mi prošel příliš malý počet zvířat pro udělání statistiky.
Zbarvení je dost pestré a pro chovatele tedy atraktivní. Na jednotlivých štítcích karapaxu jsou nápadné soustředné kruhy, nebo spíše nepravidelné ovály střídajících se barev. Typicky černý střed, světle okrový úsek, černá obruba, cihlově červený úsek, černá obruba a okolo světlejší nebo tmavší okr. (Toto dalo tomuto poddruhu i jeho anglické triviální jméno Central American ornate wood turtle, tedy Středoamerická ozdobná lesní želva, německy Pracht-Erdschildkröte ‘Přepychová’ zemní želva. Konec konců i druhové latinské jméno pulcherrimus značí krásný, nádherný či skvostný.) Na intenzitě zbarvení se kromě dědičných vloh podílí rovněž potrava, jak bude vysvětleno dále v textu.
Rhinoclemmys pulcherrima manni karapax adultného jedinca
Foto: Petr Hainz
Plastron je světle okrový až oranžový se širokým černým pruhem ve středu, ten může být rozdělen užšími okrovými proužky.
Nohy, krk, hlava a ocas jsou světle nebo tmavě okrové až olivově zelené s černě ohraničenými červenými proužky. Oči jsou u zdravých zvířat mírně vypoulené, s černou kruhovou zornicí a duhovkou zbarvenou stejně jako okolní kůže. Samci bývají obvykle o dost menší, než dospělé samice, ocas samců je výrazně delší a silnější než u samic. Plastron samců bývá plochý.
Rhinoclemmys pulcherrima manni plastrón adultného jedinca
Foto: Petr Hainz
Rhinoclemmys pulcherrima manni ventrálna strana
Foto: Petr Hainz
Rhinoclemmys pulcherrima manni plastrón
Foto: Petr Hainz
Rhinoclemmys pulcherrima manni plastrón adultného jedinca
Foto: Petr Hainz
Rhinoclemmys pulcherrima manni plastrón samca
Foto: Petr Hainz
Rhinoclemmys pulcherrima manni samička z ventrálnej strany
Foto: Petr Hainz
Rhinoclemmys pulcherrima manni karapax samičky
Foto: Petr Hainz
Pokračování
Autor textu a foto: Petr Hainz