Vědci objevili v americkém Texasu fosílii živočicha, který má rysy charakteristické pro žábu a pro mloka zároveň. Tvor na přechodu mezi oběma druhy badatelům pravděpodobně pomůže lépe chápat evoluci obratlovců. Řeší mimo jiné kontroverzi ohledně období, kdy se oba druhy vyvíjely v odlišných skupinách. Ztracený článek mezi žábami a mloky byl malý živočich, který na délku měřil pouhých 11 centimetrů. Hlavu měl podobnou žábě, ale zadní končetiny naopak připomínaly mloka. Paleontologové z univerzit v Torontu a v Calgary pokřtili nový druh Gerobatrachus hottoni, tedy Hottonova nejstarší žába podle jednoho z vědců, kteří se podíleli na jeho prvním objevu v Texasu v roce 1995.
Ale teprve dalšímu týmu pod vedením Jasona Andersona se podařilo před několika měsíci obojživelníka vyprostit z kamenného lůžka, v němž zůstal podle odhadů uvězněn 240 až 275 milionů let. Je to první živočich, který naznačuje proměnu mezi oběma druhy. Anatomický průzkum ukázal, že lebka, páteř a zuby gerobatracha jsou jednoznačnou směsicí rysů žáby a mloka.
Má například srostlé dvě kotníkové kůstky, jako je tomu u malých mloků, a také ušní bubínek velkých rozměrů. Avšak struktura a velikost lebky, jež je poměrně široká, připomíná žábu.
Páteř má 17 obratlů, což je počet mezi tím, kolik jich mají dnešní mloci, a tím, kolik jich měli primitivní obojživelníci.
V článku v časopise Nature Anderson soudí, že oddělení obou druhů nastalo někdy v období před 240 až 275 miliony let v období raného permu ještě před prvními dinosaury; tedy dříve, než naznačovaly předchozí molekulární výzkumy. "Je to dokonalý malý žablok.... Žáby a mloci se dělí o společného předka, který se úplně oddělil od původní skupiny červorů (primitivních obojživelníků podobných žížalám)," poznamenal badatel.
Nový druh patří do řádu Temnospondyli, skupiny již vyhynulých primitivních obojživelníků, kteří se objevili před více než 300 miliony let.
Ilustrační foto: Štefan Čambal, VIVARISTA.sk