Běh se jako jeden ze způsobů obrany před predátory vyvinul u všech druhů ještěrek. Některé ale neumí ani pomalu chodit. Příčinou je způsob, kterým loví. Uvedla to na svých stránkách Univerzita v Ohiu. Výzkumný tým vedený Ericem McElroyem zkoumal pohyb osmnácti různých druhů ještěrek. Cílem bylo pochopit, zda a jak dvě základní lovecké techniky ovlivňují biomechaniku - tedy možnosti pohybu - jednotlivých druhů. Studie vyšla v dubnovém vydání časopisu Experimental Biology.
Ještěrky používají k lovu dvě základní techniky. Zjednodušeně bychom je mohli označit za pasivní a aktivní. "Pasivní" ještěrky stráví většinu času čekáním v jedné pozici bez hnutí, dokud se nepřiblíží jejich kořist. Potom rychle vystartují a svou kořist uchvátí pomocí jazyka.
Při aktivním lovu se ještěrky naopak neustále, ale velmi pomalu pohybují. K vystopování kořisti při tom používají svůj dokonalý chemoreceptivní systém.
I když se pravděpodobně aktivní způsob vyvinul z pasivního, obě techniky jsou téměř v protikladu. Aktivní lovci mohou strávit v pohybu až 80 % času, zatímco pasivní pouhých 10 %.
Také se ukázalo, že zatímco všechny ještěrky jsou schopné běhu - což je jeden ze způsobů obrany proti predátorům, zástupci pasivních druhů nedokáží jen tak chodit. I když se chtějí pohybovat pomalu, musí běhat. Je zajímavé, že i tři druhy ještěrek, které se od aktivního lovu v evoluci vrátily zpět k nehybnému čekání, schopnost chůze ztratily.
Výsledky tohoto výzkumu jasně ukazují spojitost mezi chováním a funkční morfologií živočichů. Podle McElroye je úžasné a také překvapující, že variabilita v chování je založena na stavbě těla - na jeho tvaru, funkci a fyziologii.
Převzato z Českého rozhlasu Leonardo.
Ilustrační foto: Tomáš Pavlík, VIVARISTA.sk