Akvaristický obzor 9, 10, 12/1913(S originál ilustracemi) Pokud o některé rybě není známo nic, nebo málo, zajímá se o ni určitá kasta akvaristů a píše o ní takřka o závod. Sotva však některý docílí dochovu, ustanou všichni v psaní, poklesne zájem o rybu, přes to, že není vypozorováno ještě mnoho a mnoho z jejího života. Od r. 1905 do r. 1912, kdy konečně docíleno úspěchu chovů Pantodonta, je mnoho článků a drobných zpráv o něm v odborných listech. Od té doby však marně hledáme sebe menší zprávičku! Předkládám tuto přehled vědomostí o Pantodontu na základě literatury, ze kterého je patrno, že vlastně dosud jest o něm velice málo známo. Popis. Pantodon je z nejbizarněji formovaných ryb, které kdy sladkovodní akvaria hostila. Originálnost tvaru dostatečně je patrna již z obrázku do textu zařazeného. Tělo je mírně protáhlé, se stran sploštělé, spodní část je klínovitá a hřbet je zcela plochý. Oči jsou veliké, výrazné. Tlama je obrácena vzhůru, je hluboce až pod oči rozeklaná (viz obr. v příštím čísle), uvnitř hustě zuby posázená (odtud jméno Pantodon = "mnohozubý"). Prsní ploutve jsou mocně vyvinuty, připomínajíce kŕídla motýlí, odtud německé označení ("Schmetterlingfisch"). Břišní ploutve mají mocně vyvinuté paprsky, blanky plovací mezi nimi jsou jen u kořene vyvinuty. O účelnosti těchto dvou párů ploutví není nic známo. Řitní ploutev je pěkně vyvinutá a u obou pohlaví různě utvářena. Ocasní ploutev je mohutná, její paprsky přečnívají přes okraj. Hřbetní ploutev je malá a silně vzad posunuta (znak všech ryb u hladiny žijících). Barvy jsou různé odstíny hnědi od okrové až po černavou. Barvoměna za různých okolností vykouzluje pěkné efekty. Obě půlky těla mění neodvisle barvu. Stává se, že jedna je světlá a druhá tmavá! Podle malé frekvence slabých dechů žaberních, občasného přijímání vzduchu ústy se hladiny a vypouštění téhož (částečně též žaberní skulinou ven), dá se souditi, že je tu vyvinuto nějaké přídatné zařízení pro dýchání vzdušné. Dosud však o jeho povaze v akvaristické literatuře nestala se zmínka. Opět doklad kusosti a povrchnosti naší "odborné" literatury.
Pantodon byl importován ve dvou odrůdách různících se barvou a šupinami. Brüning navrhl pro ně jména var. schizonota a var. macrolepis. Podle anatomických známek nebylo možno v systematice nalézti ryb jemu blízce příbuzných. Arapaima gigas je považována za rybu jemu nejpříbuznější.
Pohlavní rozdíly. Pohlaví u Pantodontů není rozlišeno barvou vůbec a stavbou těla málo, samice má plnější břicho než samec. Ovšem na tento rozdíl nelze spoléhat, neboť nejrůznější okolnosti mohou působit značné změny proporce břicha. Brücker upozornil na krásný rozdíl řitní ploutve: samec má tuto hlubokým zákrojem rozdělenou ve dva laloky, kdežto samice má tuto celistvou (viz skizzy v příštím čísle). Rozdíl tento je však patrný jen na dospělých zvířatech. Zdá se, že Pantodonti pohlavně dospívají nejdříve po roce, ač nelze bezpečně samce od samici rozeznat. Přeměna samečkovy řitní ploutve děje se pak rychle. Během as měsíce nabude význačné formy. Postup proměny této ploutve detailně vypozoroval a popsal Arnold. Domníval se, že ploutev bude mít analogickou funkci jako gonopodium živorodek. Siegel i Lehmann vidí v krátkých přívěscích po stranách řitní ploutve se nalézajících chámovody (tedy párové!). Ostatně z anatomických důvodů nelze očekávat procházení chámovodu prostředkem řitní ploutve, vždyť u živorodek je připojen na prvý paprsek! Jedva rozdíl na řitní ploutvi byl ohlášen, chopila se ho nečistá podnikavost. Nesolidní obchodníci prý zastřihovali samicím řitní ploutve a takto "vyráběli samce"!.
Domovina a život v přírodě. Zeměpisné rozšíření Pantodonta zdá se býti široké. Vyskytuje se v celé rovníkové západní Africe. Prvně byl uloven v řece Viktoriině, prvý v letu do síťky na hmyz, později zjištěn byl v Nigeru, Kongu, Gabunu, Calabru a Kamerunu.
O životě Pantodonta v přírodě není - (Jako o životě exoických ryb vůbec) - známo skorem nic. Dokonce není ani zjištěno, zda žije ve vodách sladkých či brakových. Prvé zdá se pravděpodobnějším. Zdá se, že zdržuje se ve vodách mělkých, ač někteří pěstitelé této ryby to považují nepravděpodobným, vzhledem k tomu, že Pantodon je rybou povrchovou. Rybě žijící u hladiny dle jejich názoru je lhostejno, jak hluboko pod ní je vody. Zbarvení jeho však, loudavý pohyb i forma těla rozhodně tomu odporují, že by byl rybou hladiny hluboké vody. Již tím, že vesměs je tato ryba označována jako štítící se světla, je pravděpodobno, že žije ve vodách hojně zarostlých vodními rostlinami. Tomu nasvědčuje i vyhledávání houštin vodních rostlin v akváriích. Husté porosty u povrchu vykazují však jen vody poměrně mélké (t.zv. pásmo litorální). Konečně i hmyzožravost tomu nasvědčuje. Nad mělkými vodami nejvíc hmyzu létá, a v mělké vodě žije nejvíce larev hmyzích. Pravděpodobným zdá se pozorování Brüningovo, že v mélké, kalné vodě vede se Pantodontu lépe než v hlubší a jasné. Dokonce takto chovaní byli i ve dne čilí. Rovněž i štětinovitě prodloužené paprsky břišních ploutví a formu jich, na nožky připomínající, je možno hypotheticky uvésti v souvislost s životem na mělčině. Štětiny mohou sloužit buď k uvědomování bezprostřední blízkosti dna nebo za oporu v případě, že při skoku by se ryba ocitlas v příliš mělké vodě, neb dokonce mimo vodu. Tento názor má stejně oprávnění jako jiný, dle něhož je to výhrůžný orgán proti nepříteli, nebo orgán hmatací, který ho o blízkosti nepŕítele včas vyrozumí, zavadí-li totiž od spodu (v kalné vodě) nějaký o ně. Možná též, že tyto dlouhé paprsky zachycují jemné vlny vodní, jichž účinek se dlouhými pakami jejich snáze uplatní. Zdá se, že Pantodon na svobodě živí se hmyzem, který snadno uchvacuje buď za skoku nad hladinu, nebo ho lapá na ni dopadlý. Ovšem o „létání“ nemůže byt řeči. Téhož názoru jest i Arnold, který ho dlouho pozoroval. Široké prní ploutve nemohou fungovat jako křídla, nýbrž buď jako nosné plochy, balanční orgány, nebo jako silný orgán k umožnění skoku za součinnosti ocasu. Siegel totiž viděl Pantodonta ve skoku, a ten měl tyto ploutve k tělu přiložené. V akváriích, je-li Pantodon v klidu, má ocas zahnutý v pravo ku předu. Je to pravděpodobně pohotovost ku skoku, ať již k uniknutí nepříteli, či k ulovení sousta. Arnold skoky nad hladinu nepovažuje za pravidelný výkon, neboť po vyrušení u něho nikdy nevyskakovali. Skok z akvária pozoroval Brücker. Jeden z jeho Pantodontů při vylovování skočil do dálky 1.40 m při výšce 50 cm. Prudkost při dopadu byla ještě tak veliká, že se mu stala osudnou.
Pantodonti nemilují světla, z toho se dá soudit, že jsou nočními zvířaty. V prudkém světle blednou a zřejmě nejsou v dobřé míře. Zastínění neb hustý porost jsou jim vhod. Na večer, za soumraku je Pantodon čilý. Pěstitelé ho proto považují za noční zvíře. Dravé ryby většinou jsou nočními zvířaty. Vezmeme-li za prokázáno, že Pantodon je hmyzožravcem, pak jej můžeme označit jako zvíře čilé za soumraku, jako jsou netopýři a hmyzožravci vůbec. Hmyz za noci v pravém toho slova smyslu nelétá. Jak je tomu v tropech, kde soumrak – jak známo – je velice kráký, je těžko usuzovat. Ovšem hmyzožravost nepodmiňuje čilosti za soumraku. Pantodon za dne by se uživil právě tak, jako za soumraku.
Importéři vyprávějí, že žije v houfech. Doslova nelze toto vyprávění brát. Podle charakteru je Pantodon samotářem, nikoliv rybou společenskou. Vyskytují-li se někde ve větším množství, pak svedla je do skupiny jen výhodnost lokality. Ráz takového místa byvhom potřebovali znát – lépe se Pantodontům v akvariích vedlo, kdyby akvaria dle toho byla zařízena- Přes to, že neznámo za jakých okolností na svobodě žije, podařilo se již přimět Pantodonta k rozmnožení. Avšak není jisto, zda mu akvaria zcela vyhovují. Ba zdá se opak pravděpodobným, přes docílené úspěchy.
Import. Kdy byl Pantodon importován poprvé, není v akvaristické literatuře zaznamenáno. P. Matte při importech roku 1905 se upamatoval, že již dříve byla tato ryba živá dovezena, brzy však že vymizela. Po roce 1905 byl Pantodon jen občasně dovážen. Teprve v posledních as třech letech, kdy zájem o ní a poptávka po ní stoupla, byl často importován. Důsledkem toho bylo poklesnutí cen takové, že i akvaristé, kteří nevydávají rádi značnější obnosy za ryby, mohou si ho zakoupiti.
Opatrování. Pantodon je téměř ideální rybou pro akvaria. Snáší dobře nízké (18°C) i vysoké teploty (32°C). Ani hlad nezdá se mu valně ubližovat. Ovšem pokusy s nižší teplotami (pod 18°C) není radno provádět a ani hladovět mu nedejme. Větrati jeho akvarium netřeba vůbec. Celé ošetřování tedy spočívá v udržování vhodné teploty a v krmení. Jelikož Pantodon tráví většinu života u hladiny, jest se vyvarovat „slepé hladiny“. Bylo totiž pozorováno, že v tomto případě, je-li hladina takovým povlakem zhyžděna, snadno plísně napadají jeho hřbet. Tento totiž vyčnívá lehce nad hladinu. Je-li hladina kryta bakteriovou vrstvou, hřbet oschne, pokožka se poruší, a tak je dána příležiost nákaze. Akvarium budiž dostatečně prostorné (30-50 litrové), část budiž hustě osázená šípatkami a nějakými rostlinami s plovoucími listy. Veliká část akvaria budiť však prosta rostlinstva. Takto má Pantodon skrýše před intensivním světlem (netřeba zvláště zastinovat), i v domnělém nebezpečí, zároveň pak dostatek místa pro pohyb při lovení potravy. Hloubka akvaria nerozhoduje, neboť hloubka sebe vyššího akvaria je v přírodě přec jen mělčinou, normální výše (25-30 cm) stačí. Není ovšem vyloučeno, že v akvariu, kdež by byla hlubší místa i jen několik cm obnášející mělčiny, mohlo by se ledacos ze životních záhad této ryby vysvětlit. Akvaria buďtéž vždy pokryta sklem, aby snad náhodou některý z exemplářů nevyskočil. Nástavce na akvarium, které v prvých článcích o této „létací“ rybě byly doporučovány, nejsou vůbec potřebny, jak se ukázalo, protože Pantodon nejeví o nic větší touhu na cesty vzduchem než jiné z našich akvarij.ryb.
Teplota. Souhlasně téměř všichni referenti o této rybě uznávají ji za otužilou. Snáší beze škody i méně než 18°C a vytírá se při 24°C. Z toho je vidno, že údaj teploty jinými 25-30°C je nesprávný. K plnému zdraví Pantodonta stačí, nedopustíme-li, aby teplota klesla pod 18°C. Před časem si někdo vzpomněl, že makropodům škodí vdechování chladného vzduchu! Jelikož Pantodon rovněž vdechuje přímo vzduch, i jemu přirčena byla choulostivost vůči chladnému vzduchu, ač není nejmenších důkazů pro to, ostatně vzduch nad vodou našich akvarií bývá zřídka kdy chladnější této, zvláště pak v daném případě, kdy nádrž musí býti kryta, aby ryba nevyskočila.
Život v akvariu. Pantodon v akvariu žije jednotvárně. Kdesi pod listy u hladiny tráví za dne bez hnutí často celé hodiny, nejvýše veliké oči sledují okolí. Zavadíme-li oň prstem, splave trochu níže, aby v nejbližší chvíli pohodlně se pod hladinou opět usadil. Vhodíme li živou mouchu na hladinu, zvolna se obrátí směrem k ní, pak vyrazí jako šipka, moucha zmizí v široké tlamě a ryba vrátí se opět na své místo. Za šera plove trochu čileji a častěji ač nikdy není tak pohyblivý, jak jsme zvyklí vidět u ryb. Je samotář, neublíží sice spolubydlícímu, nepoplete-li si je pro jich nepatrné rozměry se sousty, ale nemá rád společnost. Jak tak snese se svými bratry, přislušníci cizích druhů ho často tak rozčilují, že ani chuti k jídlu nemá, je-li umístěn s nimi pohromadě.
Výživa. Podle širokých úst hustě uvnitř zuby posázených dá se soudit, že Pantodon je dravec, resp. hmyzožravec. Myslí se, že na svobodě loví hmyz nad hladinou na rostlinách sedící, za skoku nad hladinu. V akvariích se dna potravu nesbírá nikdy a ani v hlubších vrstvách vody si jí nevšímá. Jedině na hladině nebo bezprostředně pod ní plovoucí sousta přijímá. Vysvětlit tento úkaz není těžko, neboť Pantodon je zřejmě rybou hladiny vodní. Pěstitelé se zhodují v tom, že hmyz nejraději požírá. Zdá se, že mouchy živé (na hladinu házené) nejlépe se mu zamlouvají. Při jednom krmení sní samice 15-20 velikých much (masařek), samec spokojí se s polovicí onoho množstva. Šváby a rusy, larvy různého hmyzu, motýle jí rovněž rád. Spokojuje se s larvami komárů, pakomárů (na hladině plovoucími, moučnými červy, drobnými rybkami, dokonce čerstvými mravenčími kuklami), žížalami i proužky masa. V prvých dobách jeho akvarijní existence krmení bylo označováno jako těžký problém, ale ukázalo se, že není tomu tak. Nechuť k jídlu byla způsobena nevhodností nádrží, vyrušováním z klidu a pod. Snáší i delší dobu hlad beze škody. Opatrně podaná sousta bere z ruky právě tak, jako mnohé z akvarijních ryb. Chuť k jídlu je podmíněna teplem, klesne-li teplota vody pod 18°C, přestane Pantodon jísti.
Tření a dochov mladých. Jelikož dlouho vzdoroval Pantodon pokusům o vytření v akvariu, hledáno vysvětlení. Vyslovovány nejrozmanitější předpoklady. Náhodné výkony považovaány byly za přípravu ke tření. Z toho, že ku příkladu náhodou vyhrabal Pantodon jamku v písku někde na mělčině, se soudilo, že bude v ní opatrovat jikry neb potěr as jako cichlidy. Jiný opět „pozoroval, že jeho Pantodonti „postavili“ pěnové hnízdo, domníval se proto, že Pantodon opatruje jikry jako labyrinthní ryby. Arnold z domněle analogického přizpůsobení řitní ploutve se živorodými rybkami vyslovil domněnku, že Pantodon je rybou živorodu. Pro tuto svou theorii byl tak zaujat, že zprávu kapitána Vipana (Anglie) o nakladení jiker považoval za vzešlou z chybného pozorování. V říjnu 1910 vytřeli se tomuto znamenitému akvaristovi Pantodonti v cementové nádrži, kterou obývali společně s několika Tetragonoptery a Chirodonty. Jikry byly uloženy u hladiny na rostlinách. Dříve než kapitán Vipan zpozoroval vytření, Tetragonopteři a Chirodonti snědli většinu mladých. Arnold toto pozorování označil za omyl: Vipan však pěstuje ryby v akvariích snad déle, než v Německu nejstarší list vychází! Takovému praktikovi přece může se tolik vědomostí přiznat, že rozezná droboučké jikry, případně mladé Tetragonopterů či Chirodontů od poměrně velikých jiker a monstrosních mláďat Pantodontů! Přímé pozorování zamítat proto, že odporuje slabě podpepřené theorii, charakterisuje se samo. Arnold, ketrý poměrně málo vypěstil, a sotva jedním decenniem odborné činnosti se může chlubit, neměl odsuzovat pozorování starého praktika. Že Vipan správně pozoroval, je patrno z toho, že nékolik jednotlivostí z kusé poměrně jeho zprávy shoduje se s pozdějšími pozorováními německých praktiků. (Vytření v říjnu, plování jiker na hladině, protáhlá forma mladých a větší čilost za dne). V r. 1911 snesla jedna samice množství jiker, které veskrz splesnivěly. Ještě v té době snasení jiker bylo považováno za abnormální. Teprve v r. 1912, tedy po sedmi letech častého importování podařilo se tuto záhadnou rybu vytřít, a to současně téměř třem pěstitelům: Saegerovi, Lehmannovi a Sieglovi. Úspěch prvých dvou byl slabý, posledního skvělý. Prvý nereferoval vůbec o svých pozorováních. Po těchto třech úspěších, zdá se, že jiný kromě nových výsledků Sieglových nenásledoval. Utichlo vypisování theorií i skutečných poznatků! Podle toho se zdá pravděpodobným, že úspěchy jsou přece jen hrou náhody, že přece něco důležitého vypadlo v akvariu ze života Pantodontova, jak již v kapitole o životě v přírodě bylo naznačeno. Nasvědčují tomu i jednotlivá pozorování. Schreitmüller i jiní pozorovali, že sameček samičce naskakoval na hřbet. Přirozeně tento výkon uváděn byl v souvislosti se třením, leč účelnost jeho dosud nebyla vypozorována, a Lehmann ni Siegel, ač docílili úspěchu chovu, naskakování vůbec nepostřehli. Tím ovšem nelze Schreitmüllerovo pozorování bagatelisovat. Možná, že je to jedna figura svatebního tance, který jest asi velice zajímavý, snad i složitější než se nyní za to má. Samec se samičkou před třením plovou do kolečka, prsní plouve do středu kroužku směřující visí dolů, vnější ploutve jsou vztýčeny. Za kroužení rychle oba kusy mění barvu: černají i blednou! (Rychlá barvoměna v době tření je častým ůkazem) Kroužení toto je snad odporem samice vůči samci a pavděpodobně stejně samci počínají boj. Skutečnou předzvěstí tření je rychlé plování samce před očima samice ve dvojité smyčce (∞) v horizontální rovině, 6-8 krát po sobě následující. Samička při tom třepotá prsními ploutvemi a kouše po samečkovi. Po tom následuje rychlé zakroužení, při kterém samec podloží řitní ploutev pod samici, to jest as moment, kdy vycházejí jikry i mlíčí.
Detailní pozorování je ztíženo plachostí Pantodontů a vytíráním v noci. Jikry jsou poměrně veliké, měří více než 2 mm v průměru. Plovou u hladiny. S počátku jsou čiré, žlutozelené. Lupou jasně jsou v nich viditelny (patrně tuk obsahující) kuličky, silně světlo lámající. Do druhého dne jikry ztemní a vystoupí ocas z vaječného obalu. Během třetího a čtvrého dne opustí všecky mladé rybky vaječné obaly. Lehmannovi mladí Pantodonti klesli ke dnu misky, Sieglovi zůstali u hladiny. Toto jest asi úkazem normálním, neboť Lehmann dochoval jen jedno z devíti vylíhlých, kdežto Siegel 51. Vylíhlá mláďata jsou as 8 mm dlouhá, málo vyvinutá, ploutví ani oči nenalezneme. Jsou černohnědě zbarvená a žlutě svisle čárkována. Nejprve vyvíjí se ocasní ploutev (6. den), pak prsní (10 d.), hřbetní (16. d.) a konečně břišní (34. d.). Lehmann zmiňuje se o chobotovité tlamě. Siegel však zjistil, že tlama obrací se hned vzhůru, a že Lehmann přečnívající spodní čelist považoval za chobot. Vzduch počnou přímo vdechovat hned v prvých dnech života. Pohyb je velice těžkopádný, a trochu na plování pulců pŕipomíná. Po osmi dnech počnou mladí Pantodonti lovit drobné lervy cyklopů, ovšem jen u hladiny. Po třech nedělích zmohou drobné perloočky (vpuštěné po opatrném osušení na hladinu). Siegel i Lehmann docílili dochovu při teplotě 18-24°C, po předchozí periodě nižší teploty (pod 18°C), a v důsledku toho i hladovění ryb! U obou pěstitelů přes polovic jiker splesnivělo, a v prvých dnech mnoho mladých zašlo. Sieglovi vytřeli se
Pantodonti v r. 1912 čtyřikráte, z čehož dvakráte splesnivěly všecky jikry, z jiker jednoho tření se vylíhlo jen 12, většina vypěstěných pochází z prvého tření. Velikost jiker, malý (poměrně) počet jich při jednotlivých třeních, které tak zřídka kdy se v akvariích událo, bylo v rozporu s naprostou nevšímavostí rodičů k nim. Nejnovější pozorování p. Sieglova však věc vysvětlují. Jeho párek, týž který loni čtyřikráte se vytřel a snesl značně (několi set) jiker, letos vytírá se od června téměř každý pátý den, snáší však jen po 20-35 jikrách. Předešlý rok snášení ve větším množství bylo as způsobeno buď nepřiměřenými tepelnými podmínkami neb jiným neznámým činitelem. Takto ovšem malý počet jiker při jednotlivých třeních snešených se zmnohonásobí, trvá-li tření jen několik měsíců, a rozložení jiker časově i prostorově umožní většímu počtu individuí uniknutí záhubě. Tím je vysvětleno, proč Pantodon není žádnou vzácností ve své domovině.
Jak vidno, jsou vědomosti o Pantodonu stále kusé. Chceme-li jak tak uceliti si obraz jeho života, nutno se uchýlit ku theoretickým předpokladům. Ošemetnost theoretisování jasně je na Pantodonu patrna. Akvaristé leckdy dost pohrdlivě shlížejí na vědu pro theorie, bez kterých sa tato často neobejde, a přespříliš honosí se zkušenostmi nabytými v praxi. Náhodou na Pantodontu nelze dokazovat malý význam pozorování laiků, za to však tím spíše bezvýznamnost jejich theoretisování. Ironie osudu stropila si tu důkladně šašky z akvaristů: všecky theorie, které byly vysloveny, ukázaly se postupem času chybnými! – kolik as předpokladů v této úvaze obsažených dočká se téhož osuduť