Akvaristické listy, roč. XX. (1935) Roku 1923 jsem počal konati aklimatisační pokusy se želvami evropské fauny. Potřebný materiál jsem získal na své cestě záp. částí poloostrova balkánského, darem ze záhřebského musea, lecos jsem získal koupí. V pokusném chovu jsem měl z pozemních druhy: želvu řeckou (Testudo graeca), želvu iberskou (Testudo ibera), želvu vroubenou (Testudo marginata), z vodních druhy: evropskou želvu bahenní (Emys orbicularis) a želvu kaspickou (Clemmys caspisa). Místem aklimatisačního chovu byl Jindř. Hradec v jihovýchodních Čechách. Podrobnější popis místa: zarostlý dvorek, obehnaný jednou zdí, po obou stranách příkopovitě zapadlý a na jedné straně skalou vroubený, slunce dostatek.Dnes podávám konečně výsledky aklimatisace uvedených želv:
1. Želva řecká (Testudo graeca) přizpůsobila se výborně a žije dodnes zcela samostatně na prostoru, který je jí vyhražen. Poslední léta se o ni nikto nestará. Řádně se na zimu zahrabává a na jaře objevuje.
2. Želva iberská (Testudo ibera). Exemplář původem z Makedonie (dar musea z Záhřebě), jinak velmi odolný proti chladu, trpíval první léta dosti silným katarhem dýchacích cest, který se projevoval silnými a na několik kroků slyšitelným hučením. Tyto potíže zmizely a exemplář se přizpůsobil našemu podnebí, chovaje se zcela tak, jako želva řecká.
3. Želva vroubená (Testudo marginata). Měl jsem velikého samce z Řecka. Areál této želvy zasahuje v Evropě nejjižnější část Evropy (Balkán). Zvíře velmi citlivé na změny teploty v teplém období ročním. Na zimu se zahrabává velmi nedbale. Spíše se jen ukryje do štěrbiny skály. Po dvou letech zahynula. Pro chov ve volné přírodě tudíž dosti choulostivá.
4. Evropská želva bahenní (Emys orbicularis) hodí se výborně k aklimatisaci, jak svědčí již staré zkušenosti a jejich výskyt u nás na Podkarpatské Rusi.
5. Želva kaspická (Clemmys caspica). Exempláře z řeky Ombly v Dalmacii u Dubrovníka mívaly v prvých letech potíže s katarhem cest dýchacích. Během doby se přizpůsobily a žily v létě volně deset let. Vo vodě se zdržuje i v chladném létě a dobře žere. Zvíře choulostivější než předešlé.
Jelikož jsem neměl vhodně zařízenou vodní nádrž, ukrýval jsem vodní želvy, evropskou a kaspickou, na zimu do bedničky s mechem. Stejně byl ukrýván i druh č. 3 pro nemožnost dosíci větší pečlivosti v zahrabávání se. Bednička stála na místě chladném, ale mrazuprostém.
--------------------
K otázce aklimatisace.
V posledním čísle "Akvaristických listů" píše p. Dr. M. Záleský o aklimatisaci některých druhů želv u nás. Dovoluji si k cennému článku tuto otázku: Proč autor článku nepíše nic o pokusech s množením se některé želvy u násť Jest to tak nemožnéť Aklimatisace želvy řecké jest u nás zjevem tak častým, že tato želva, zvláště kolem Prahy, byla již několikrát chycena ve volné přírodě. Myslím na takovou aklimatisaci želvy u nás, aby se mohla úspěšně zařadit medzi naši faunu, ale tomu snad překážejí příliš kultivované kraje naší země. Jest zde armáda cizích živočichů, kteří na aklimatisaci u nás jsou přímo jako stvořeni. Jest při tom jisté nebezpečí pro naši přírodu, proto je nutna opatrnost ve výběhu. Česká fauna, poměrně chudá na druhy zvlášť vhodné pro akvaristiku (snad působením doby ledové), jest schopna přijati jisté procento živočíchů cizích, kteří by se u nás rozmnožovali i ve volné přírodě. Bylo by třeba v některém akvaristickém spolku tento směr propagovati. Uvážíme-li, že v severní Americe vyšlo obsáhlé akvaristické dílo s popisem všech akvarijních ryb, s výjimkou druhů severoamerických, vidíme z tohoto nejlépe vztah akvaristů k domácí přírodě. V tom, zdá se mi, je veliký nedostatek akvaristiky, neboť takovou skleníkovostí akvaristiky trpí na prvém místě sami chovanci. Jest přece známo, že akvaristika nám většinu ryb degeneruje. Ale každý zahradník, když přijde jaro, rád svěří svoje poklady tak trochu pánu Bohu. Moje pokusy s aklimatisováním axolotla mexického byly sledovány s takovým zájmem mého okolí, že jsem nikdy před tím žádnými sebe krásnějšími exempláři, vychovanými v akvariu, nedosáhl takového úspěchu. Vždyť zprávy o pěstování ryb ve volné přírodě, třeba jen přes léto, přinesly vždy překvapující výsledky. Jest jisto, že ryby akvaristikou degenerované aklimatisací u nás regenerují.
František Rösler
--------------------
Pozn. red. Aklimatisace cizokrajních živočichů u nás se dá s úspěchem prováděti především s terarijními zvířaty, pokud ovšem naše klimatické poměry jim vyhovují. Ale už z článku p. Dr. Záleského jest patrno, že jsou tu obtíže, na př. se zvířaty jihoevropskými nebo asijskými, kteří i ve své vlasti jsou v zimních měsících vystaveny mrazům jako u nás. Při dnešním rozkvětu pěstování rodinných zahrádek, které se však až dosud výhradně omezuje toliko na pěstování rostlin, bylo by opravdu vděčné pole působnosti vivaristických spolků propagovati oživení zahrádek i venkovními terarii s vhodnými a ozdobnými živočichy. Tak jest tomu na př. velmi často v Anglii: záhradkář část své zahrady zařídí vhodnou úpravou a osázením jako terarium a oživí želvami, ještěrkami a pod. Stačí vyřešiti toliko ohražení vybraného místa, aby zvířata neunikla. Jistě dalo by se stejně akvaristickými spolky propagovati mezi záhradkáři i oživení basenů rybami akvarijními. Hodí se k tomu zvláště dobře severoameričtí okouni, s nimi již před válkou byly získány velmi dobré výsledky, jistě i mnohé jiné akvarijní ryby bylo by možno v letních měsících usaditi v záhradním basenu k rekreaci z uzavřeného a omezeného prostoru akvarijního. Ovšem na jednu věc nesmíme zapomínati. Akvarista pěstuje své rybky především proto, aby se těšil z jejich barev a kreseb, a sledoval způsob jejich života. Ale to může jen v akvariu, které mu umožňuje sledovati je po celý den bočnými stěnami nádrže, ovšem za cenu, že jsou to životní podmínky odchylné od podmínek ve volné přírodě, kdy ryby jsou vystaveny světlu jen dopadajícímu na hladinu, tedy tak, jak v basinu. Terarijní zvíŕata lze ovšem i ve volném terariu v zahradě pohodlně pozorovati, proto myslím, že pěstování jich v přírodě nalezne více zájemců než pěstování ryb v basenech, které se v nich ztrácejí pozorovateli. Proto také i dnes dávají mnozí do basenu nejčastěji "zlaté" karásky a kapříky, kteří jsou ve vodě nápadní a svým zabarvením basen oživují. Pro rozmnožování a dokonalý vývoj barev a tvarů akvarijních ryb (ovšem jen některých) jsou však baseny velmi vhodným prostředím a stojí za propagaci tento směr. Vždyť i cizozemské velkopěstírny akvarijních ryb napěstují největší počet ryb nikoliv v akvariích, nýbrž ve vytápěných betonových nádržích, postavených vo sklenících, poněvadž v nich mají, především importy, vhodnější podmínky životní, než v zasklených akvariích. Našim spolkům naskytá se navázáním bližších styků se zahradkářskými organisacemi možnost spolupráce a rozšíření zájmu o vivaristiku tam, kde zájem o přírodu se dosud omezuje toliko na pěstování rostlin.