Unikátní terárium představující ekosystém středoasijské pouště návštěvníci pražské zoo najdou uprostřed Pavilonu šelem ve spodní části zoo. "Jeho podstatnou část tvoří tzv. středoasijský barchan, tedy duna vátého písku. Nikde jinde na světě terárium s tímto společenstvem živočichů nenajdete," vysvětluje kurátor plazů Zoo Praha Petr Velenský.Pohromadě v něm totiž žije osm druhů středoasijských ještěrů a želva stepní. Potkat se mohou i ve svém přirozeném prostředí, i když se ve svém životním stylu různě odlišují. "My se pokoušíme všem vyjít vstříc a ty správné podmínky, ideální právě pro ně, jim tady vymodelovat. A zdá se, že se nám to daří, protože zrovna v tomto období tu probíhají bouřlivé námluvy a kladení vajec. A už se vylíhla i první mláďata," říká nadšeně Petr Velenský.
Kromě jediného byste všechny ostatní druhy našli například v 50 kilometrovém okruhu někde kolem města Termez na afghánsko-uzbeckých hranicích. Jen jediný druh je v teráriu hostem: toho od místa výskytu ostatních spolubydlících dělí zhruba tisíc kilometrů. A paradoxně je to podle Velenského ten nejvzácnější: "Trnorep mezopotámský je býložravý ještěr, kterého chováme jako jediná zoo na světě." Přesto můžete trnorepa přistihnout, jak si pochutnává na červech. "To je zvláštnost rozmnožovacího období, kdy i býložravci, tady kromě trnorepa i želva stepní, nepohrdnou živočišnou stravou, protože potřebují nasbírat energii právě na tvorbu vajec nebo samci na námluvy a páření," popisuje Velenský, proč se býložravý trnorep za sklem terária právě nešikovně vrhá na červy lezoucí po písku.
Kromě nepřehlédnutelného trnorepa, který je ze všech obyvatel terária největší, můžete pozorovat ještěry a ještěrky tří různých prostředí. "Zaprvé tak zvané písečné specialisty: z ještěrů agamy a gekony, ještěrky tu zastupují paještěrky. Ti jsou závislí právě na váté písečné duně a špatně snášejí jakékoliv výkyvy. Proto právě tyto druhy byly ještě před deseti lety považované za naprosto nechovatelné v lidské péči," vysvětluje kurátor plazů.
Z nich je podle něj velmi zajímavá agamka písečná, relativně malý obyvatel písečných dun, který se ve svém prostředí chová velmi dominantně: vrtí ocáskem, stáčí ho, tancuje a podobně. "Je to zvíře s velmi specifickými nároky na životní podmínky a my jsme docela hrdí na to, že se nám tu daří je vytvořit," říká kurátor.
I v teráriu je díky tomu můžete pozorovat, jak se zahrabávají. "V písku hledají úkryt před denním žárem, tady v teráriu úplně stejně jako na poušti, protože na povrchu písku bývá až k 60 stupňům. Ony to dokáží přežít, ale sem tam se přece jen potřebují, hlavně přes poledne, před žárem schovat," vysvětluje Velenský, že podmínky v každé části terária jsou trochu jiné, aby vyhovovaly všem.
V písku je také optimální vlhkost, kterou ještěři umí nasávat jako houba. "Zatímco na povrchu je 20% vzdušná vlhkost, uvnitř duny je 100% a pro tyto druhy je naprosto zásadní střídání těchto dvou prostředí. Řada z nich také z duny vyhrabává či vyrývá svou kořist, třeba larvy. Což tu napodobujeme tím, že jim do expozice rozhazujeme červy." Je vidět, že chovatelé myslí na každý detail.
V teráriu však najdete i zvířata žijící na skalách, případně v prostředí přechodu mezi kamenem a pískem. "To jsou agamy a gekoni turkestánští. A třetí skupinou jsou generalisté, tedy 'plastičtější' zvířata, která najdete v poušti i polopoušti, na stepi i u skal. Takže se navzájem v přírodě potkávají, ale nikdo nikdy nezkusil chovat je pohromadě."
Proto také bylo vytvoření tohoto terária do určité míry riskantní. Chovatelé v pražské zoo dopředu nevěděli, jestli se nároky jednotlivých druhů nebudou překrývat, jestli nebudou navzájem agresivní, jestli větší druhy nesežerou ty menší. Praxe už stačila ukázat, že jejich soužití v teráriu funguje skvěle.
Loni se chovatelům podařilo z tohoto terária odchovat kolem tří set mláďat. Letošní sezona se teprve rozbíhá, ale už mají 24 vylíhlých paještěrek stepních, devět agam stepních a spoustu vajec v líhni.
"U jednotlivých druhů se to velmi liší proporčně. Některé druhy jsou velmi plodné a mají hodně mláďat, ty choulostivější druhy mají třeba jen tři čtyři mláďata ročně. A my se musíme velmi snažit, abychom je přetáhli přes generační obměnu. Protože často jsou to drobní ještěři, kteří žijí velmi krátce a v přírodě dochází každý rok ke střídání generací," vysvětluje uznávaný odborník.
Kdyby se v pražské zoo podařilo rozmnožit všechny druhy, které v unikátním teráriu mají, byl by to velký úspěch. Protože právě u zmíněných písečných specialistů to není jednoduché. "Agamky nebo paještěrky písečné jsme rozhodně rozmnožili jako první na světě. Jejich chov je natolik náročný, že každý odchov je unikátní," vysvětluje Velenský, která má velké zásluhy i na úspěšném pražském chovu největších ještěrů na světě.
Ilustrační foto: (šč), VIVARISTA.sk