Vědcům se podařilo zjistit, jak slyší miniaturní žába ze Seychel, která nemá vnější ani střední ucho.Na Seychelských ostrovech žije jeden z nejmenších obojživelníků světa: žába mahénka ostrovní (Sooglossus gardineri), která v dospělosti měří kolem jednoho centimetru. Malá žabka je velkou záhadou pro vědce, kteří se zabývají sluchem obratlovců. Žáby obecně nemají vnější ucho – jeho funkci zastupuje střední ucho s bubínkem umístěným těsně pod kůží hlavy. Mahénka však postrádá i střední ucho. Přesto se příslušníci tohoto druhu hlasově projevují a slyší se navzájem.
Otázku, čím mahénky slyší, se nyní podařilo vyřešit mezinárodnímu týmu vědců. Jakmile si ověřili, že tyto žabky skutečně vnímají zvuky z okolí, začali zkoumat možnosti, jak by to mohly dělat. Postupně vyloučili teorii, že na přenosu zvukových vln se podílejí plíce či svaly a kosti ramene. Jako správná se nakonec ukázala být třetí možnost, že žáby slyší svou tlamou. Rentgenové paprsky ze synchrotronového zdroje odhalily, že ústa fungují jako zesilovač frekvencí, které kvákající mahénky vydávají. Z ústní dutiny se pak zvuk přenáší do vnitřního ucha, které je umístěno uvnitř lebky. Tomu nahrávají dvě evoluční adaptace: ztenčená tkáň mezi ústní dutinou a vnitřním uchem a zároveň menší počet vrstev tkáně mezi ústy a vnitřním uchem.
Unikátní sluchové ústrojí seychelských žabek může být podle vědců stejné, jaké měli obratlovci, kteří obývali superkontinent Gondwanu. Seychelské ostrovy se od něj totiž odtrhly před 47 až 65 miliony let a od té doby jsou i se svými obyvateli v izolaci.
Foto z filatelistickej zbierky šč, VIVARISTA.sk