Ostrovy, zařazené na seznam světového dědictví UNESCO, skrývají nejméně 1500 rostlinných a 500 živočišných druhů, z toho téměř 30 000 až 40 000 obřích želv, jejichž krunýř může dosáhnout v průměru až 1,80 metru a které mohou žít až 180 letOstrovy, zařazené na seznam světového dědictví UNESCO, skrývají nejméně 1500 rostlinných a 500 živočišných druhů, z toho téměř 30 000 až 40 000 obřích želv, jejichž krunýř může dosáhnout v průměru až 1,80 metru a které mohou žít až 180 let.
Vědci chtějí oživit obří želvy na rajských Galapážských ostrovech vzdálených asi 1000 kilometrů od ekvádorských břehů, ačkoliv se již myslelo, že tyto druhy navždy vymizely.
Nové techniky reprodukce v zajetí možná znovu vdechnou život těmto plazům, kteří údajně inspirovali evoluční teorii slavného britského přírodovědce Charlese Darwina při jeho návštěvě na ostrovech v roce 1835.
Nedávné výzkumy objevily kolem sopky Wolf na ostrově Isabela 17 obřích hybridních želv, které mají genetické vybavení velmi blízké (až 80 procent společných genů) s vyhynulým druhem z ostrova Pinta, a asi 280 želv má genetickou výbavu podobnou (až 90 procent společných genů) se želvou z ostrova Floreana, která rovněž vyhynula.
"Dává nám to možnost doslova oživit některé druhy, které jsme považovali za vyhynulé," říká Washington Tapia, šéf jednotky aplikovaného výzkumu v Galapážském národním parku.
V rámci tohoto projektu vědci na souostroví vyberou mezi objevenými hybridními želvami takové, jejichž DNA je nejbližší vzácným druhům. Ovšem vzhledem k pomalosti, která charakterizuje želvy nejen co do chůze, ale i co do rozmnožování, se budou muset ozbrojit trpělivostí.
"Už tady nebudeme, abychom to spatřili," usmívá se Washington Tapia. Zdůrazňuje, že případný úspěch pokusu nebude moci být vyhodnocen dříve než za sto let, protože obří želvy tohoto typu dosahují sexuální dospělosti mezi 20. a 25. rokem života u samiček a mezi 25. až 30. rokem u samců.
Želva ve volné přírodě klade vejce jen dvakrát ročně a malé želvičky se vylíhnou osmý měsíc od početí. V zajetí je možné tuto dobu zkrátit o polovinu kontrolou teploty, která má rovněž přímý vliv na pohlaví zvířete. Sameček potřebuje 28 stupňů Celsia, zatímco samička 29,5 stupně.
Cílem metody umělé reprodukce je získat želvy, které budou mít DNA z 95 procent totožnou se starými druhy. Pokud jde o případ George Samotáře, nevylučuje ekvádorský vědec možnost, byť vzdálenou, získat samce s totožným genetickým vybavením.
Georges Samotář, stoletá želva z ostrova Pinta, která uhynula loni 24. června, byl považován za poslední svého druhu (Chelonoidis abingdoni), dokud americká Yaleova univerzita o půl roku později neprokázala, že u sopky Wolf žijí další želvy tohoto druhu.
Georges se po nabalzamování ve Spojených státech vrátí v březnu příštího roku na Galapágy, kde bude důstojným exponátem v muzeu želv. Před uhynutím tohoto zvířete, které bylo objeveno v roce 1971, se vědci několik desetiletí marně pokoušeli dosáhnout jeho reprodukce a marně kontaktovali zoologické zahrady v celém světě, aby našli podobný druh.
Za poslední více než rok se v zajetí narodilo 92 želv jiného druhu z ostrova Floreana. Cílem je želvy znovu vrátit do jejich přirozeného prostředí, aby se tak obnovila dynamika ekosystému, který utrpěl jak jejich absencí, tak zaváděním jiných živočišných druhů.