Biologové objevili rafinovaný způsob, kterým si mořský zajíc drží od těla své nepřátele. Spoléhá nejen na oblak tmavého inkoustu, ale také na účinné lepidlo.Zadožábří mořští plži zejové (Aplysia) jsou známí jako mořští zajíci. Tuto přezdívku jim vysloužily dlouhé čichové orgány, které připomínají zaječí uši. Ačkoli zejové vypadají zranitelně, častěji je loví jen velmi málo dravců. Jejich měkké a pestře zbarvené tělo, které nechrání žádná schránka, totiž skrývá účinnou chemickou zbraň. Napadený plž vypustí oblak tvořený dvěma látkami - purpurově zbarveným inkoustem a bělavým lepkavým opalinem. Tmavý oblak inkoustu může dravce odstrašit, zatímco plže zahalí a umožní mu uniknout. O funkci opalinu jsme ale až dosud mnoho nevěděli.
Biologové z Georgijské státní univerzity ji zkoumali tak, že opalin rozdělili na dvě části. První obsahovala jenom lepivou složku, druhá aminokyseliny a další látky, které by mohly účinkovat na predátory. Obě oddělené složky pak přidali do vody, v níž se pohybovaly langusty karibské (Panulirus argus). Ty jsou jedním z mála mořských živočichů, kteří občas zaútočí na mořského zajíce. Výsledky experimentů vedly k závěru, že dravce neodpuzují chemické látky v opalinu, ale jeho lepivá povaha, která jim fyzicky zablokuje smyslové senzory.
Zdroj: Journal of Experimental Biology
Foto: www.carinbondar.com