Někteří ještěři při napadení predátorem odvrhují svůj ocásek. Ztracená část těla jim znovu doroste, ale to neznamená, že bude stejná jako dřív. Američtí vědci nyní zjistili, že „druhá verze“ ocásku anolisů se anatomicky zásadně liší od té původní. Renegerovaný ocásek bývá u mnoha druhů plazů kratší a tlustší než ten původní a někdy dokonce dojde k jeho rozdvojení. Tento jev dobře znají například chovatelé oblíbených terarijních plazů gekončíků nočních. Zeleně zbarvení anolisové rudokrcí (Anolis carolinensis) však dokazují, že rozdíl mezi první a druhou verzí se může týkat nejen vzhledu ocasu, ale i jeho vnitřní anatomie. Tento druh ještěrů žije na jihovýchodě Spojených států a některých karibských ostrovech. Délka jeho těla dosahuje až 20 centimetrů, z čehož asi polovina připadá na ocas. Ten původní má zcela obvyklou stavbu s krátkými svalovými vlákny mezi obratli, kterými prostupují krevní cévy a nervy.
Nový ocásek místo řady obratlů obsahuje jednu dlouhou strukturu tvořenou hyalinní chrupavkou. Také vlákna jeho svalů jsou mnohem delší. Podle vědců z Arizonské univerzity a Arizonské státní univerzity je proto renegerovaný ocas anolisů méně ohebný a nemůže vykonávat tak jemné pohyby jako dříve. A jak je to s nervy a cévamiť Chrupavka obsahuje póry, kterými však prostupují pouze krevní cévy. Naznačuje to, že nervy z pahýlu původního ocasu zarazily svůj růst a do nového ocasu už neprostupují. Sečteno a podtrženo, regenerovaný ocásek ještěrů má zřejmě daleko ke kvalitám originálu.
Zdroj: Arizona State University
Ilustrační foto: Tomáš Pavlík, VIVARISTA.SK