Poznávacím znakem gekonů jsou lepivé tlapky, které svého majitele spolehlivě udrží na stropě či sklu terária. Podle nové studie v evoluci gekonů opakovaně vznikaly a zase mizely. Adhezivní lamely na spodku tlapek vlastní asi 60 % z přibližně 1450 známých druhů gekonů. Molekulární interakce (takzvané Van der Waalsovy síly) mezi jejich drobnými vlásky a povrchem vytvářejí lepivý efekt, který se materiáloví inženýři marně pokoušejí napodobit. Biologové až dosud předpokládali, že lepivé tlapky se v evoluci gekonů objevily jen jednou, nanejvýš dvakrát. Závěry studie amerických a kanadských vědců jim proto mohou způsobit nemalý šok.
Tým analyzoval DNA různých druhů gekonů a z výsledků sestavil zatím nejkompletnější vývojový strom celé jejich rodiny. Na něj pak vědci naroubovali informace o tom, jestli jednotlivé rody mají či nemají lepivé tlapky. Jejich výskyt nejlépe vysvětluje model, podle kterého lepivé tlapky vznikly nezávisle na sobě celkem jedenáctkrát a devětkrát se během evoluce zase vytratily. Vnější vzhled lepivých tlapek je (navzdory nezávislé evoluci) podobný, ale podle autorů studie má každá linie své unikátní prvky.