Embrya v želvích vajíčkách spolu komunikují, aby synchronizovala líhnutí celé snůšky. Komunikačním prostředkem je zřejmě oxid uhličitý
Želvy kladou svá vajíčka do hlubokých jam, které vyhrabávají v sypkém terénu. Vývoj zárodků ovlivňuje teplota, která se v různých vrstvách hnízda může značně lišit. Vajíčka, která leží v chladnějších vrstvách vespodu hnízda, by se teoreticky měla vyvíjet pomaleji než ta, která se nacházejí v teplejším prostředí blíže k povrchu. Navzdory tomu se všechna vajíčka obvykle začínají klubat ve stejnou dobu. Mechanismus synchronizace líhnutí se zřejmě liší druh od druhu. Biologové ze Západosydneyské univerzity jej zkoumali u sladkovodní australské želvy emydury říční (Emydura macquarii).
Snůšku jedné samice rozdělili na dvě poloviny, které se po dvě třetiny inkubace vyvíjely v odlišné teplotě. V poslední třetině vědci dali vajíčka zase dohromady. Jejich monitorování ukázalo, že v přítomnosti vyvinutějších vajíček z teplejšího prostředí se u těch opožděných zvýší metabolismus a srdeční tep. Embrya z chladnějšího prostředí se tak snaží „dotáhnout“ ty vyspělejší, aby se všechna vajíčka mohla vyklubat najednou. Zvýšení metabolismu zřejmě stimuluje chemická komunikace. Vajíčka absorbují vzdušný kyslík a uvolňují oxid uhličitý. Vyspělejší zárodky uvolňují víc oxidu uhličitého a ty méně vyspělé zřejmě reagují na jeho zvýšenou hladinu ve svém okolí.
Zdroj: Proceedings of the Royala Society B
Foto: www.lafermetropicale.com