Mořské želvy kožatky jsou výborní potápěči, kteří se dokážou ponořit až do hloubky 1250 metrů. Plavání přitom podle nové studie kombinují s pasivním klesáním.Hluboko pod hladinou moře hledají kožatky velké (Dermochelys coriacea) chlad, bezpečí před predátory a svou oblíbenou potravu medúzy. Otázkou však bylo, jak se až dvoumetrové želvy do hlubin dostávají – jestli aktivně plavou nebo jen regulují svou vznášivost a pomalu klesají dolů. Při hledání odpovědi biologové ze Swansea University připevnili na krunýře kožatek, které přišly klást vajíčka na pláž Panenských ostrovů, zapisovací přístroj. Poté, co si jej od želv zase „vyzvedli“ zpět, měli v rukou údaje o jednotlivých ponorech, tlaku, teplotě vody a rychlosti.
Analýza dat ukázala, že kožatky sestupují do hlubin pod úhlem asi 41 stupňů. Nejprve aktivně plavou, ale jakmile s dostanou do větší hloubky, frekvence mávání ploutvemi se snižuje a nakonec zcela ustává, takže želva klesá jako kámen. Znovu plavat začne teprve v hloubce, do které se chtěla dostat, a při návratu k hladině. Vědci také porovnávali hloubku, ve které želva získala negativní vznášivost s maximální hloubkou ponoru. Zjistili, že nejlepší potápěčky jsou ty kožatky, které začaly pasivně klesat ve větších hloubkách. Naznačuje to, že kožatky před ponorem regulují svou vznášivost množstvím vzduchu, který si naberou do plic.
Zdroj: Journal of Experimental Biology
Foto: Wesleyan University