Vesmír, č. 3, ročník IX., 1930 Roku 1928 jsem zvěděl, že v nedaleké vesmici od Užhorodu Jovra chytil v loni při řece Uži pomocí loveckého psa jeden exemplář rolník. Jelikož výskyt druhu na řece Uži je pozoruhodný, neb tu již více na západ od své hlavní oblasti rozšíření v Podk. Rusi (oblasti mezi Mukačevem a Berehovem) sledujíc tok Latorice, je želva celkem řídká, byvši tu dříve hojnější. Hledě dozvěděti se podrobnosti, zvěděl jsem, že rolník má krunýř (zvíře za čas po chycení podřezal, tu podřezávají všechno, tak velice pronikl zvyk židovský mezi lid), ale nechce jej vydati, jelikož jej potřebuje k léčení dobytka. Započato bylo vyjednávání, tak mi na získaní záleželo, které po několika měsících mělo úspěch. Zachovalý štít želvy jsem získal a zvěděl konečně i způsob jeho užití v léčení zvířat zcela bezpečně, použiv k tomu i vážnosti, již se těší stav duchovní, měl jsem totiž obavu, zda rolník onen jen tak, aby zveličil cenu věci, mluví o její léčivé moci, ač znalost poměrů a užití želvy co léčiva mne o pravdě jeho řeči ubezpečovala, jí nevylučovala, a já chtěl míti úplně jasno. Štítu želvího, který doma měl pečlivě ukrytý, užíval rolník k masírování kravských vemen. Jak dlouho rolník ono léčení provozoval, není mi známo. Je zajímavo, že názor o léčivé moci želv je rozšířen značně a snad všude tam, kde zvíře žije. Rozšířen byl i v Prusku, kdy tam želva bahenní byla hojná, sám setkal jsem se s ním v Hercegovině*) a pak zde v Podk. Rusi, tedy panuje na značné ploše Evropy. Nelze se celkem diviti, že tak svým zjevem podivnému zvířeti jako je želva, která celkem tak málo se hodí do celkového obrazu naší zvířeny, lid přiložil zvláštní vlastnosti.Dr. M. Záleský
*) M. Záleský: Želvy lidovým léčivem v Hercegovině, "Věda přírodní", 1924