Vivaristika na známkach Krásna a nemenej zaujímavá nekompletná kolekcia cichlíd, ktorú vydal Afghanistan v roku 1998, predstavuje šesticu akvaristom známych príslušníkov tejto bohatej skupiny akváriových rýb. Afghánistán (Islámský stát Afghánistán; paštunsky: De'Afghánistán islámí daulat د افغانستان اسلامي دول, darijsky: Doulate eslámíje Afghánestán دولت اسلامی افغانستان) leží ve středu Asie. Země nemá přístup k moři. Na severu hraničí s Uzbekistánem (137 km) a Tádžikistánem (1206 km), na severovýchodě s Čínou (76 km), na východě s Pákistánem (tzv. Durandova linie, 2430 km), na západě s Íránem (936 km) a na severozápadě s Turkmenistánem (744 km).
Hlavní město: Kábul
Rozloha: 647 500 km² (40. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Nošak (7485 m n. m.)
Časové pásmo: +4:30
Počet obyvatel: 29 863 000 (38. na světě, odhad 2005)
Hustota zalidnění: 43 ob. / km² (125. na světě)
Jazyk: paštó, afghánská perština (darí)
Náboženství: islám 99 %, ostatní 1 %
Státní zřízení: islámská republika
Vznik: 19. srpna 1919 (nezávislost na Velké Británii)
Měna: afghání
Afghánistán je hornatá země s rovinami na severu a severozápadě. Velká území země jsou suchá s omezenými zdroji pitné vody. Afghánistán má kontinentální klima s horkými léty a chladnými zimami. V zemi jsou častá zemětřesení. Velmi podstatnou roli hraje v otázce Afghánistánu nejen jeho poloha, ale také jeho povrch. Afghánistán je totiž vyloženě horskou zemí s velmi členitým povrchem. Přesto se dají v Afghánistánu (podobně jako např. v pouštích oázy) najít i ve vysokých horách skrytá zelená údolí, která pak hostí nefalšované afghánské vesničky, do kterých se rozhodně návyky západních civilizací jen tak nedostanou. Celých 33 % plochy státu leží mezi 1 800 - 3000 m n.m. a 10 % země je výše než 3000 m n.m. Od severovýchodu k jihozápadu se táhne horská soustava Hindúkuše, nejvyššího pohoří v Afghánistánu, jehož vrcholy přesahují 7 000 m n.m. (nejvyšším je na pákistánských hranicích Nošak - 7 492 m n.m.) Pohoří Hindúkuš tak tvoří ohromnou přírodní bariéru, díky které je Afghánistán izolován nejen "diplomaticky", ale zčásti i geograficky. Nemalou důležitost má proto pro stát Chajbarský průsmyk, kterým vede cesta do Pákistánu a je odtud přístup také do bývalých sovětských republik - Tádžikistánu, Uzbekistánu či Kazachstánu (Pravdou ovšem je, že v dnešní době mají z této skutečnosti tyto státy spíše obavu, a to díky rozšiřování Islámu do těchto zemí právě z Afghánistánu). Už z charakteristiky povrchu je patrné, že země rozhodně nenabizí ty nejlepší podmínky pro nějaké výraznější aktivity. Jednak jde o naprostou nedostupnust některých oblastí, dále o to, že většina státu leží na velmi suchém a neúrodném území (na jihu a jihovýchodě jsou převážně pouště - např. Registan a Margo). Nejúrodnější místo země je tak jednoznačně na severu podél řeky Amudar´ji (pramení na ledovcích Pamíru), která zde tvoří hranici s Uzbekistánem a Tádžikistánem. Zajímavé na afghánských řekách je to, že jen jejich mizivá část patří k nějakému světovému rozvodí. Do moří či oceánů se tak dostává jen několik málo řek na východě země. Z nich je nejdůležitější Kabul, která vtéká do Indu a díky němu dále do Indického oceánu. Drtivá většina řek tak končí svou pouť ve vnitrozemských jezerech, nebo vysychají v písečných pouštích či v solných oblastech Goude zíre. Přesto jsou řeky v mnoha místech velmi významným dárcem života. K těm významnějším mohu zařadit např. ještě Helmand, Hari či Farrahrud. Navíc existuje několik jakýchsi regionálních variací podnebí. Velké rozdíly panují hlavně mezi severem a jihem. Klima severovýchodu je subartické (hlavně díky velké nadmořské výšce), což přináším obyvatelům velmi tvrdé, studené a suché zimy. Pohoří na hranici s Pákistánem je zase silně ovlivněno Indickými monzuny, které přicházejí pravidelně v období června až září. Ty přinášejí do oblasti velkou vlhkost a také tolik chybějící déšť. Vždyť průměrné srážky na většině území se pohybují mezi 40 - 400 mm za rok (většina srážek zde navíc spadne mezi březnem a květnem). Maximálních hodnot dosahují právě v horských oblastech hraničících s Pákistánem (až 800 mm srážek na metr čtverečný za rok). Velké rozdíly jsou ovšem také v teplotách. V místech, kam ještě zasahuje vliv monzunu se průměrná letní teplota pohybuje od 25 do 32 stupňů a v zimě od 0 do - 8 stupňů celsia. Horské oblasti pak nabízejí nesrovnatelně drsnější podmínky, kde v létě nepřekročí teplota často ani 10 stupňů a v zimě se zde mohou dočkat až 35 stupňových mrazů. Jih země je pak ovlivněn hlavně svou "poušťnatou charakteristikou". Tedy opět stačí krátce shrnout - teplo, sucho. Navíc jsou v této oblasti časté velmi prudké větry, které pak vyvolávají písečné bouře.
Díky své izolovanosti a díky drsnému podnebí však zůstává pravdou, že některé části Afgánistánu si opravdu zachovávají svou tvář tak, jak je příroda stvořila. Je zde mnoho oblastí, kam lidská noha nikdy nevkročila, což dalo vzniknout mnoha národním parkům a přírodním rezervacím. Mohu zmínit malou zajímavost (sám se jí divím). V Afghánistánu se prý nachází nejvýše položené hnízdiště plameňáka růžového (3 000 m n.m.)
Séria (nekompletná) zobrazuje tieto druhy (uvedené podľa údajov na známkach):
Chalinochromis brichardi – 400 AFS
Haplochromis moori – 600 AFS
Aulonocara stuartgranti – 800 AFS
Pseudotropheus tropheops – 1000 AFS
Pseudotropheus zebra - 1200 AFS
Zo zbierok Štefan Čambal, VIVARISTA.sk
