Chameleoni utváří zvláštní skupinu plazů, nejen svým netypickým vzhledem, přijímáním potravy, chováním ale hlavně svou barevnou variabilitou, pro kterou jsou mezi teraristy velmi oblíbení.V úvodu chci jen poznamenat, že chov chameleónů není snadný. Je dobré si řádně nastudovat odbornou literaturu a načerpat informace od chovatelů nebo ve specializovaných prodejnách.
Chameleoni jsou mezi ještěry výjimkou - na rozdíl od většiny druhů neumějí rychle běhat, místo toho se jen zvolna pohybují váhavým krokem. Zato jsou skvěle vybaveni k pohybu po větvích. Mají nelámavý chápavý ocásek, který dokážou ovinout kolem větvičky a použít jako pátou končetinu, dovedou se za něj na větev dokonce i zavěsit. Také prsty končetin jsou uzpůsobené pohybu po větvích - jsou srostlé vždy dva a tři, takže tvoří na noze jakési pevné klíšťky, jejichž "čelisti" se kolem větviček svírají nebo se proti sobě pomocí drápků zachycují nerovností v kůře stromů.
Výskyt a velikost:
Dnes žijí chameleoni ve více než 130 druzích a v několika rodech v celé Africe s výjimkou extrémně suchých pouští. Okrajově zasahují do jižní Evropy a na Blízký východ.
Pravým domovem chameleonů je však Madagaskar, kde žije zhruba polovina všech druhů. Chameleony lze velmi hrubě rozdělit do dvou velkých skupin. Na tzv. pravé chameleony, kteří byli dříve řazeni do společného rodu Chamaeleo. Dnes jsou však rozděleni do několika rodů. Druhou velkou skupinu tvoří brookesie (rod Brookesia). Obě jsou velmi vyhraněné a liší ze zejména způsobem života. Zatímco chameleoni dali přednost slunným polohám ve větvích stromů a keřů, brookesie žijí spíše v místech, poměrně málo prosluněných.
Nápadné jsou i velikostní rozdíly. Velikost chameleónů se pohybuje mezi 20 a 40 cm. Největší druh Furcifer oustaleti dorůstá až 70 cm. Brookesie jsou obvykle velmi drobné. Nejmenší Broosesia minima měří v dospělosti jen 3,2 cm, přičemž asi třetina délky připadne na ocas.
Dospělí chameleoni jsou samotáři a udržují si své teritorium, což obvykle bývá keř nebo strom či jejich skupinka. Pouze v čase páření se vyhledávají jedinci opačného pohlaví. Všechny druhy jsou aktivní ve dne. Mnozí na střídání denního a nočního času reagují změnou zbarvení. Zatímco během dne mají jasné a pestré barvy, v noci vyblednou nebo naopak ztmavnou.
U mnoha druhů bývá velký rozdíl v barevnosti samců a samic. Samice jsou obvykle mnohem méně pestré a bývají také drobnějšího vzrůstu. Samci se naopak často pyšní pestrým zbarvením. Někdy se ještě zvýrazňuje v čase námluv. V této době jsou samci obzvláště velice agresivní, často se stane, že dojde k souboji o samici. Silnější samec dokáže soka velice vážně poranit.
Popis:
Trup mají ze stran zploštělý a úzký, hřbet má ostrou hranu. Hlava je jehlancovitá a u různých druhů se na hlavě vyskytují zvláštní výrůstky (u tzv. rohatých druhů). Zajímavým rysem jsou nohy, poměrně dlouhé, na konci utváří pět prstů, ty jsou po dvou a po třech až k předposlednímu článku srostlé. Přední nohy mají srostlé dva prsty vnější a tři vnitřní, u zadních nohou je tomu naopak. Drží tak stabilitu a pevně stisknou větvičku. Oči, typicky charakteristický rys těchto plazů jsou kryty kulovitým šupinatým víčkem, uprostřed se nachází malý otvor pro zornici. Chameleóni mohou libovolně otáčet každým okem zvlášť, oči jsou v pohybech na sobě nezávislé. Jazyk používají pro lapání potravy, mohou ho vymrštit až na vzdálenost 30 cm (u velkých druhů). Na jeho konci je sliznice s lepkavým mazem. Při lovu chameleón jazyk vymrští, uloví kořist, jazyk zatáhne a kořist spolkne. Vše se odehrává poměrně rychle.
Známou vlastností těchto tvorů je měnění barev. Změna barvy může být překvapivě rychlá. Trvá jen několik málo sekund. Vše se uskutečňuje díky speciální stavbě pokožky a podpokožkových tkání. Pokožka je průhledná a pod ní jsou tři vrstvy buněk, tzv. chromatocytů. V horní vrstvě jsou buňky žluté a červené, ve střední světle modré a bílé, a úplně vespodu černé. Všechny buňky mají výběžky, které mění velikost a mohou se podle potřeby také vysouvat k povrchu nebo zasouvat do hlubších vrstev. Buňky a jejich výběžky se zvětšují nebo zmenšují na základě signálů, které přicházejí z autonomního nervového systému. To je takový nervový systém, který je do značné míry nezávislý na centrálním nervovém systému, tedy na mozku. Nedávno se dokonce zjistilo, že pokožka obsahuje i vlastní smyslový aparát, tedy buňky citlivé na světlo. V buňkách tohoto aparátu je přítomen protein, který je velmi podobný proteinu v sítnici oka a skutečně i zde odpovídá za vnímaní světelných podnětů zvenčí. Dalo by se říci, že chameleoni „vidí“ celým povrchem těla a změna chameleonovy barvy se tedy může řídit i něčím docela jiným, než na co zrovna „myslí“.
Chameleón se nemůže zbarvit do libovolných barev, každý druh má svou omezenou škálu.
Jak chameleón vidí:
Také oči chameleónů stojí za zmínku. Jsou polokulovitě vypouklé, chráněné kůží, uloženy ve víčkách. Víčko a oko jsou zčásti srostlé, takže víčko může okem pohybovat. K zaostřování obrazu dochází na rohovce. Předností jejich očí je enormní rozlišovací schopnost. Některé druhy mohou dobře vidět až na neuvěřitelnou vzdálenosti 1000 metrů, což je důležité pro jejich přežití ve volné přírodě, kde tak včas rozeznají případného nepřítele. Oční sítnice se skládá výlučně z čípků. To je také příčinou toho, že chameleoni jsou aktivní ve dne, protože tyto čípky umožňují vidění a rozlišování barev při denním světle. Při pátrání po kořisti pohybují neustále oběma očima po okolí. Teprve po objevení svého cíle na něj zaměří obě oči, které umožňují chameleónovi sledovat okolí v okruhu 360°. Zorné pole jednoho oka činí 180° horizontálně a 90° vertikálně. Mimo vlastní vidění mají oči i roli rozpoznávací a komunikační. V noci, když spí, zavírají své oči a otáčejí zřítelnici dospodu, kde je chráněna za kostěnými destičkami. Některé druhy dokonce zatahují celé oko do hlavy. Chameleoní princip vidění je velmi podobný zrcadlovým fotoaparátům. Tam se stačí podívat do hledáčku, otočit kroužkem na objektivu tak, aby obraz nebyl rozmazán, a vzdálenost si už jen přečteme na stupnici kroužku. A právě tak to dělá i chameleon. Určuje vzdálenosti podle zaostření. Upře na cosi zrak a oko na to zaostří. To jinými slovy znamená, že se drobně změní zakřivení čočky. A podle zakřivení čočky mozek vyhodnotí vzdálenost k pozorovanému objektu.
Čočka v oku chameleona je rozptylka a obraz na sítnici se zvětšuje. Takové uspořádání oka nemá žádný jiný obratlovec. Zvětšení obrazu je výraznější v centru zorného pole. Na jeho okrajích čili v oblasti tzv. periferního vidění se zvětšuje jen nepatrně. Oko chameleona lze trochu přirovnat k teleobjektivu, který ovšem více zvětšuje v centru a méně v krajích optického pole. Chameleonům to přináší hned dvě výhody. Zvyšuje to rozsah zaostřování a zpřesňuje to odhad vzdálenosti.
Další vlastností chameleonního oka je posun tzv. uzlového bodu, který leží mimo osu rotace. To znamená, že posun uzlového bodu umožní vidět jeden objekt z více úhlů, aniž by se chameleon pohnul. Stačí aby otočil okem a je to, jakoby i trochu pootočil sledovaným předmětem. Lze si to představit i tak, že umí pohlédnout za roh.
Prvá a zatiaľ aj jediná knižka v slovenčine o chove chameleóna jemenského
Text a foto: M. Stýblo/Shark-Cz
www.shark-chameleon.wz.cz , Štefan Čambal a archív