Rubriky

Hlavná stránka Vyhľadávanie Diskusné fórum Antikvariát Výstavy a predajné stretnutia ("burzy")LiteratúraHerpetofauna SRVivaristika na známkachŽabčonoviny

Články a iné

TeraristikaAkvaristikaReportážeNápady pre VásZo svetaAktuality Fotogaléria

Inzercia

DarujemKúpimPredám

CITES

Na SlovenskuV ČecháchVšeobecneOficiálne stránky

Ostatné

Kontakt Linky Naše bannery Reklama

Homo sapiens verzus příroda

Užovka červená /Pantherophis (Elaphe) guttatus guttatus/ aneb Jedinec nevhodný do chovu a co dokážou lidi z neznalosti o zvířatech

Předmětem fobie může být cokoliv, existuje tolik fobii, kolik je typu osobností. Rozlišujeme tři základní druhy fobií: běžné, sociální a agorafobie. Osoby trpící běžnou fobií mají strach z určitých předmětů (aulofobii = strach ze zvuku flauty), míst nebo situací. Při sociální fobii se nemocní jedinci vyhýbají všem skupinám lidí (agorafobia = strach z volného prostoru). Herpetofobie představuje psychickou poruchu, která je podstatou strach z hadů či plazů jako takových...
To je sice teorie, ale prax je mnohem horší. O jedné takové věci bude v následujících řádcích vyprávěno. Rád bych se s vámi podělit o smutný zážitek, který se v těchto dnech stal a byl bych rád, kdyby si jej přečetli všichni chovatelé nejen těchto krásných chovanců jakou je užovka červená Pantherophis /Elaphe/ guttatus guttatus.



Asi loni jsem se rozhodl, že začnu s chovem hadů. Jelikož jsem už nějaké rady načerpal nejen od kamarádů, ale také z internetu a hlavně z knih, rozhodl jsem se pro „klasického“ hada a tím byla užovka červená. Jelikož můj kamarád má kamaráda a ten se zabývá chovem hadů, domluvili jsme se, že mi užovku sežene od něj. Asi za týden po naší domluvě mi kamarád zavolal, že má pro mě vytouženého hada, tak jsme se domluvili, kdy mi jej přiveze a těšil jsem se již na mého prvního hada. V sobotu na to zvonil již kamarád u dveří s plast. krabicí, ve které, jak jsem tušil, byl můj první had. Had byl velice krásně zbarvený, měl pěknou kresbu a vypadal moc živě, ale na druhou stranu byl i přítulný, ale to jsou vesměs všechny užovky. Had, jak mi kamarád tvrdil, byl od chovatele rozkrmený. Proto jsem byl šťasten, že se mohu začít starat o svého hada.

Další týden v neděli jsem hadovi předložil jedno myší holátko, které jsem nejdříve rozmrazil v horké vodě cca 5 min, potom jsem jej propíchal velkou jehlou, aby had cítil krev a had tak potravu co nejdříve pozřel. Zhruba asi po hodině had nejevil žádné známky toho, že by holátko pozřel, tak jsem se obrátil na kamaráda a ten hned přijel aby se podíval co se děje. Had vykazoval známky k nepřijímání potravy a proto jsme usoudili, že mladý had není dobře rozkrmen a proto kamarád mi ukázal, jak se takový malý had rozkrmuje. Ani ne za 5 minut samička holátko uchopila sama a začala si jej posouvat dále do jícnu, takže jsme měli částečně vyhráno. Nakonec holátko pozřela sama bez kamarádové pomoci a já byl šťasten, že se to povedlo a zároveň jsem se zase naučil něco nového já a to jak se má mladý had rozkrmit násilím, když nepřijímá potravu sám. Další týden zhruba za 6dní jsem hada zkoušel krmit již sám, ale s tím samým výsledkem jako minulý týden. Proto jsem hada nakrmil násilně a pozoroval, že to nebude jen tak, ale had holátko pozřel a já byl rád, že to dobře dopadlo a nevěnoval jsem tomu velkou pozornost.



Další týden jsem hada už rozkrmovat nemusel, předložil jsem mu myší holátko a had si jej ochotně vzal sám bez mé pomoci a s velkou chutí. Zhruba za 3, 5 měsíce se mi had svlíkl, kůže byla v celku bez známek toho, že by byla potrhaná, nebo zůstali dokonce nějaké kusy kůže na hadovi, nebo v oblasti očí. Had byl stále aktivní, většinu času trávil ve vodě, kde se dlouho proháněl, nebo odpočíval. Zhruba za 3 měsíce se mi had svlíkl znovu, ale to už jsem začal pozorovat na hadovi změny. Jednak při svleku si samice odřela kůži na temeni hlavy, kde jak všichni chovatelé vědí je kresba ve tvaru šípu, ten si samice sedřela až skoro na holou kost, sice rána nekrvácela, nebo nehnisla a nebyla v ní nějaká infekce, dále pak na hadovi byly patrné menší změny na páteři, a to že šli vidět jemné výstupky na páteři a pokud se podíváte na foto, které zde uvádím, napočítáte 4 - 5výstupků na páteři, ale tyto změny nebyli tak markantní jako teď na poslední přiložené fotografii. Nijak jsem se tím nezabýval, had byl aktivní, potravu přijímal vždy ochotně a rád a nejevil žádné známky degenerace, nebo nějakého poškození.



Změnu jsem začal pozorovat letos v květnu, had se mi už nesvlíkl i když by měl a problémy co jsem zde uvedl začaly být viditelně výraznější. I když had přes problémy, které měl, byl neustále aktivní, potravu přijímal, začali výstupky na páteři být viditelnější, kůže začala být jakoby natažená, had nerostl a už se mi ani nesvlíkl. Připomínám, že hada jsem dostal loni v srpnu v roce 2007 a za tu dobu se mi had svlíkl jen 2 x krát!! Jenže víte jak to chodí, člověk má prvního hada a chce mu dát to nejlepší jak péči tak i potravu a čeká že se to zlepší. Nakonec jsem tento problém konzultoval s mým kolegou Romanem Pešalou, který se chovu hadům věnuje více let než-li já a ten mi jednoznačně sdělil, že had je nemocný, má zakrněný růst a do chovu se nehodí, k tomu se pŕidali i výstupky na páteři a celková pohublost hada, které svědčí o tom, že i přes moji péči a starost byl had už od počátku nemocný. Pravděpodobně z důvodu nějaké vrozené vady nebo ze špatné inkubace. Proto jsem mu ještě poslal foto hada a jen se utvrdil v tom, že had je nemocný, strádá i když žere a že se trápí.



Jen bych chtěl říct, že už odmalička by jste si všichni, kdo chcete chovat hady, měli všímat všeho, hlavně při koupi hada, co se s vaším jedincem - hadem děje a věnovat mu svůj čas a pokud ten čas nemáte, tak raději hady ani nechovejte. Je smutné, že jsem se o hada staral poctivě, měl jsem na něj čas a i přesto všechno se mi jej nepodařilo zachránit a aby toho nebylo málo, tak mi dneska kamarád, který mi poradil, že můj had je nemocný a nevhodný do chovu, sdělil, že mu asi před měsícem utekl had, hříčkou osudu taky užovka červená, ale už chovný kus.

Kamarád Roman pracuje v reklamě a i ve své kanceláři má osm terárií s užovkami, aby tak měl svoje miláčky u sebe a měl potěšení na jejich pohled. Roman je velký chovatel měl již několik odchovů, ty se nedají ani spočítat a tak i já jsem toto zpestření uvítal, že chce mít v práci kousek přírody a mít tak miláčky na očích. Hady měl zajištěny zámky na dvířkách, ale i přesto mu had utekl. I když svoji kancelář má zamčenou a nikdo do ní nemá přístup, sdělil mi, že mu po 2 měsících dnes volali z práce, že našli jeho hada, ale bohužel mrtvého. Jaké bylo jeho zděšení, když mu hada ukázali a já jsem byl v šoku také když jsem viděl fotky které jsou součástí tohto sdélení, které můj smutek nad hadem ještě umocnily. Jelikož jsem kdysi dělal myslivost, vím jak zvíře vypadá, když je střeleno, postřeleno, zaříznuto, ubito a podobně. Lidé v kanceláři mu tvrdili, že se hada polekali a proto mu ze strachu před tím, že je kousne šlápli několikrát na lebku. Ale pokud se pozorně podíváte zjistíte, že s hadem si musel někdo nepěkně pohrát a pak jej bezbranného hnusně a chladnokrevně zabil tím, že mu jednak šlápl na lebku, zlomil páteř a nakonec, aby se had už nehýbal, ještě usekli hadu. Jistě se ptáte proč k svému článku píšu ještě tento případ, ale není mi jedno, jak nevědomost některých lidí o zvířatech způsobí bolest chovateli.



V dnešní přetechnizované době se lidé jen honí za penězi, kariérou, majetkem a zapomínají na fakt, že příroda je dneska tím nejdůležitejším faktorem nejen v našem životě. Ať už to začíná globálním oteplováním, klonováním zvířat a zabitím hada konče. Lidé by si měli uvědomit, že jen samotný člověk vše ovládá a řídí, že člověk mnohé věci mění a na nikoho se neohlíží jaké to bude mít následky. Proto ať se každý nad sebou zamyslí co by bylo dobré zlepšit, aby se takové případy už nestávali a jak se říká NEVĚDOMOST A NEZNALOST NEOMLOUVÁ.

Text a Foto: Aleš /Ostrava, ČR/






| Vytlačiť článok |

Šéfredaktor | 30.5.2008 15:41 | 5 komentárov | 3580x


www.aquabooks.cz zoochov.cz