Rubriky

Hlavná stránka Vyhľadávanie Diskusné fórum Antikvariát Výstavy a predajné stretnutia ("burzy")LiteratúraHerpetofauna SRVivaristika na známkachŽabčonoviny

Články a iné

TeraristikaAkvaristikaReportážeNápady pre VásZo svetaAktuality Fotogaléria

Inzercia

DarujemKúpimPredám

CITES

Na SlovenskuV ČecháchVšeobecneOficiálne stránky

Ostatné

Kontakt Linky Naše bannery Reklama

Dvojhlavá vretenica

Viac než pol roka sa v Múzeu v Českej Lípě snažili udržať pri živote nešednú prírodnú kuriozitu - dvojhlavú vretenicu. Napriek všemožnej starostlivosti ale vretenica nakoniec uhynula. V prírode by k tomu samozrejme došlo už oveľa skôr.

Na sklonku loňského léta našli v lese na Českolipsku mládě zmije obecné. Bylo staré nanejvýš dva týdny - trávilo ještě žloutkový váček. To bylo štěstí pro nálezce i pro samotnou zmiji, která nebyla schopná nic ulovit a nedokázala se sama ani nakrmit. Brzy by pošla hladem a nebo by se stala potravou jiného dravce. Koordinovat pohyby totiž není vůbec nic jednoduchého, pokud na to máte dvě hlavy.

Zmije se ujal ředitel Vlastivědného muzea v České Lípě, zoolog Zdeněk Vitáček. Bylo nutné pomáhat jí při svlékání kůže a také ji uměle krmit - každou hlavu zvlášť. Její terárium v regionální expozici muzea se těšilo značnému zájmu veřejnosti. I přes všechnu péči však zmije nepřežila půlrok svého života . „V únoru jí nejprve ochrnula levá hlava,“ popsal smutný konec dvouhlavé zmije Zdeněk Vitáček. „Pravá hlava ještě nějaký čas žila, přestala však přijímat potravu a během tří nebo čtyř dnů zmije uhynula.“ Zoologům se naskytla příležitost prozkoumat stavbu jejího těla. Ukázalo se, že k rozdvojení došlo na jednom z páteřních obratlů. Hlavy byly naprosto rovnocenné a normálně vyvinuté - každá měla svou část krční páteře i míchy a také vlastní trávicí trubici. Potrava se dostávala do žaludku z každé hlavy zvlášť a proto byly podle Zdeňka Vitáčka obě hlavy funkční a schopné přijímat potravu: „Chyba byla zřejmě v tom, že zmijka byla založena jako jednovaječné dvojče. Při jejím vývoji však nedošlo k dokonalému rozdvojení. Bezprostřední příčinu úhynu nelze zjistit. Zřejmě došlo k selhání v oblasti nervového systému.“

V loňském roce byli v přírodě chyceni ještě minimálně dva další dvouhlaví hadi, oba ve Španělsku. Častěji než ve volné přírodě se však podobné tělesné vady objevují u plazů, chovaných v zajetí; nejvíce u gekonů, vodních želv a také hadů. Chovatelé totiž nemají mnoho šancí přilít do chovů „čerstvou krev“ a tak dochází ke vzájemnému křížení pokrevně spřízněných jedinců. Většina postižených mláďat se však rodí mrtvá a nebo uhyne vzápětí. Ani v umělých podmínkách tak nemůže dojít k přenesení tělesné vady na potomky. Příroda totiž opravdu odchylky od normy nepodporuje, což ukázal i případ českolipské dvouhlavé zmije. Dnes už je opět vystavena v expozici, ale pouze jako preparát.

Zdroj: 21.století.cz
Ilustračné foto: Michal Trojanovič VIVARISTA.sk

| Vytlačiť článok |

Šefredaktor | 7.12.2007 23:24 | 0 komentárov | 4763x


www.aquabooks.cz zoochov.cz