Limia Arnoldi Regan.
Josef Šula Přírodopisné listy, 1926
Psáti o živorodkách zdá se býti v dnešní době téměř zbytečné, neboť je to thema většině akvaristů dobře známé. Nezapomínejme však, že mezi předplatiteli "Přírodopisných Listů" je značné procento začátečníků a méně pokročilých, kterým jsou živorodky vedle obvyklého rájovce jediným objektem chovu a proto přijde jim vhod, upozorníme-li časem na některou rybku, pro ně vhodnou. Těm věnuji dnešní svůj článek o vděčné a skromné živorodce - Limia Arnoldi.Do Evropy byla importována r. 1912 hamburským Siggelkowem z Haiti, ale nenabyla většího rozšíření, jako většina živorodek, dovezených krátce před válkou. I dnes setkáváme se s ní poměrně zřídka. Že se tak děje neprávem, že zasluhuje naopak hojného pěstění, chci dokázati na základě vlastních zkušeností.
Kdo spatřil hejno těchto rybek v pěkně osázené nádrži při dopadajícím světle, je pěkným zbarvením jistě uchvácen. Po bocích těla táhne se na olivově žlutém základě podélný tmavomodrý pruh, který je přeťat 7 - 9 příčnými tmavými čárkami a tvoří svým krásným stříbřitým leskem hlavní ozdobu rybky. Ploutve jsou zbarveny jemnou oranžovou žlutí, jež vystupuje hlavně intensivně na hřbetní ploutvi, kde jest u obéskrna. U samečka jest mimo to i hruď ho pohlaví na kořenu okrouhlá černá jakoby zastřena lehkým oranžovým závojem. Celkem dosahuje samička nanejvýše 5 cm, sameček naproti tomu 3 až 3 1/2 cm.
Do chovu Limií jsem se pustil téměř beze všech předběžných vědomostí, ježto jsem nalezl o ní v současné literatuře jenom skromné zprávy. Koupil jsem si dva mladé, chovné párky, jež jsem umístil v skvariu střední velikosti, osázeném toliko vallisnerií a stolístkem. Temperatura 15 - 18°C. Za potravu dostávaly daphnie sušené i živé, patentky a syrové maso, vedle toho rády okusovaly jemné řasy na rostlinách a uhnívající části listů. Patří tudíž k rybkám rostlinožravým a zavděčíme se jim proto občasnou dávkou sušeného salátu. V prvých dnech červnových pozoroval jsem na jedné samičce podle tlustého bříška a tmavohnědé "skrny březosti" u řitní ploutve, že se blíží doba vrhu. Byla isolována proto v třílitrové nádržce, kdež skutečně nalezl jsem jednoho rána asi dvacet roztomilých mladých rybiček. Svým vzhledem připomínaly potírek gup, avšak na bocích bylo již zřejmé tmavé pruhování.
Abych se pŕesvědčil, jak se zachovají staří k svému potomstvu, nedal jsem jim po dva dny nic žrát, načež jsem k nim vpustil tři mladé Limie. Shrnuly se ihned kolem nich, avšak ani jedna nepodnikla na některou útok. Myslím proto, že nejsou potěru nebezpeční, ale neradím přes to nikomu, aby na to příliš spoléhal. Kanibalismus u živorodek je více méně individuelní a často mezi snášenlivými pěti rybkami téhož druhu nalezneme jednu, která je schopna shltnouti s největší chutí celé své potomstvo.
Při dostatečném krmení roste potěr vemi rychle a dnes mám v akvariu vedle obou dospělých párů pékné stádečko odrostlých rybek, na jejichž rej jest radost se podívati. Vyniká totiž Limia neobyčejnou živostí, která jí jistě získá přízeň všech začátečníků, již obyčejně milují veselé a čilé rybky.
Pozn.: V článku spomínaná živorodka Limia Arnoldi je v súčasnosti známa Limia nigrofasciata Regan, 1913, o ktorej sme písali aj v našom Vivaristovi TU. Nesporne zaujímavé je, že k originálnemu článku publikovanom v Přírodopisných listech, 1926 je na perokresbe akoby iný druh živorodky. Je vcelku možná aj zámena týchto ilustrácií, pretože o rok neskôr (1927) sa samček tohto druhu živorodky zobrazuje úplne inak s už typickým vysokých telom (viď perokresba k článku v odkaze).
(šč)
| Vytlačiť článok |
Šéfredaktor | 16.4.2014 10:13 | 0 komentárov | 3363x
