Rubriky

Hlavná stránka Vyhľadávanie Diskusné fórum Antikvariát Výstavy a predajné stretnutia ("burzy")LiteratúraHerpetofauna SRVivaristika na známkachŽabčonoviny

Články a iné

TeraristikaAkvaristikaReportážeNápady pre VásZo svetaAktuality Fotogaléria

Inzercia

DarujemKúpimPredám

CITES

Na SlovenskuV ČecháchVšeobecneOficiálne stránky

Ostatné

Kontakt Linky Naše bannery Reklama

Mečnikov Ilja Iljič (*15.5.1845 - †15.7.1916)

Prírodovedci, ktorí zmenili svet

Ilja Iljič Mečnikov, často zkráceně Ilja Mečnikov, (rusky Илья Ильич Мечников; 16. května 1845, Ivanivka poblíž Kup’janska, Ukrajina – 15. července 1916, Paříž, Francie) byl ruský či spíše ukrajinský lékař, který se velmi aktivně a úspěšně zapojil do boje proti infekčním nemocem. Je také držitelem Nobelovy ceny za medicínu v roce 1908, kterou získal za výzkum imunitního systému.

Ilja Iljič Mečnikov se narodil v rodině carského důstojníka. Vystudoval univerzitu v Charkově a po jejím ukončení se vydal na studijní cestu po Německu a Itálii, z níž se vrátil v roce 1867.
Na celou problematiku infekčních nemocích šel velice soustavně. V prvních letech se hlavně zabýval zoologií a darwinismem. To byla ale hlavně sedmdesátá léta XIX. století. Ale už v roce 1883 přednášel v Kyjevě o obranných silách organismu a hovořil o svém hlavním objevu – fagocytóze, to jest o schopnosti bílých krvinek pohlcovat choroboplodné zárodky. V roce 1883 Mečnikov energicky vystupoval proti Kochovu názoru na vznik infekcí a zdůrazňoval vlastní síly organismu, jenž si proti infekcím pomáhá sám. Dá se říci, že byl Mečnikov první, kdo poznal, že makroorganismus je sám schopen se bránit proti mikroorganismům, tedy proti infekcím. Tady vlastně začalo Mečnikovovo životní dílo.

V roce 1886 založil v Oděse bakteriologickou laboratoř s programem očkování proti vzteklině. Bylo to první laboratoř svého druhu po Pasteurově ústavu. Tam nadále experimentoval a své výzkumy publikoval v několika jazycích, především francouzsky. Přednášky o fagocytóze, kde popsal svůj objev a současně prohlásil, že „současná palentologie se musí zabývat celým živočišným světem“, což byla na svou dobu převratná myšlenka. Zde se také zabýval etiologií (původem nemocí) a imunitou. V knize o srovnání patologii zánětu pokračoval v této myšlence. Vyžadoval obecnější pohled na chorobné dění v organismu.
V roce 1892 vydal souhrnnou práci s názvem O příčinách a předcházení infekčních nemocích, v roce 1901 opět v Paříži O imunitě při infekčních nemocech. Odpor organismu proti infekcím spatřoval právě ve fagocytóze; dnes se ovšem ví, že existují i jiní činitelé. A v roce 1904 vydal pro změnu v německém jazyce dílo Učení o fagocytech a o jeho experimentálních základech. Už předtím, v roce 1901, shrnul Mečnikov své dřívější práce v Paříži. Bylo to v díle Imunita při infekčních nemocech. Tímto se stal zakladatelem nové vědy, imunologie.
Za výzkum a poznání imunity získal Mečnikov a Ehrlich v roce 1908 Nobelovu cenu.

Začátkem 20. století se začal lékařský svět zabývat problémem stárnutí. Bylo vysloveno mnoho hypotéz. Originální teorii vyslovil Ilja Mečnikov: tvrdí, že stárnutí je způsobeno otravou člověka střevní flórou, tedy saprofytickými tj. neškodnými (zdánlivěť) bakteriemi, jež jsou trvale ve střevech a pomáhají při trávení. Proti přebujení této flóry a tím proti stárnutí doporučoval Mečnikov zvyšovat střevní kysání, což se podle jeho pozorování prý osvědčilo u bulharských venkovanů. A tak na konci vědecké dráhy Ilja Iljič Mečnikov propagoval požívání jogurtů.

| Vytlačiť článok |

Šéfredaktor | 3.8.2013 19:23 | 0 komentárov | 2827x


www.aquabooks.cz zoochov.cz