Jedinečná izolovaná populace užovky stromové v Poohří
Populace užovky stromové v údolí řeky Ohře v Doupovských horách patří dnes mezi několik posledních ostrůvkovitých výskytů ve střední Evropě. Spolu se třemi izolovanými populacemi německými (v okolí Burghausenu, Schlangenbadu a Hirschhornu) a populací v polských Bieszczadech představují zbytky původně širšího areálu v klimaticky příznivějších obdobích holocénu. Dokladem této skutečnosti jsou fosilní nálezy z Polska, Německa a Dánska.
Zajímavostí je, že na území dnešní republiky byla objevena jako první právě izolovaná populace v Poohří a teprve o 100 let později populace, které do české republiky zasahují na dvou místech Moravy výběžkem svého souvislého areálu. Nejstarší dokladový exemplář užovky stromové z údolí řeky Ohře pochází z roku 1880 (Bayer 1894). Dürigen (1897) o tomto nálezu doslova uvádí „ Jestliže se potom u oněch 3 – 4 užovek, jež, jak mi podal zprávu Dr. Ant. Frič (autor „Wirbeltiere Böhmens“), měly být skoleny r. 1880 u Karlových Var, jedná o přirozené, ne ze zajetí uniklé exempláře, byl by jejich výskyt potvrzen také v Čechách“. O tom, zda se jedná o přirozený výskyt či záměrnou introdukci, se dlouhou dobu ve vědeckém světě polemizovalo. Ostrůvkovitý výskyt v Poohří je totiž vzdušnou čarou vzdálen více než 200 km od souvislého areálu druhu, jehož hranice prochází Rakouskem a jihovýchodní částí České republiky. Nelze se tedy divit, že takto ojedinělý výskyt byl dlouhou dobu pro řadu vědců přímo geografickou záhadou a vyvolal řadu teorií o záměrném vysazení užovek.
Pomineme-li hypotézy o původu, je dnes zajisté tím nejzásadnějším bodem ochrana tohoto vzácného druhu. Populace v údolí Ohře je sledována od 70. let (Haleš 1975, 1984, 1987, Janoušek 1979, Zavadil & Šapovaliv 1990) a všichni uvedení autoři popisují výrazný úbytek jedinců. Nejde však jen o klesající početnost populace, zároveň došlo v posledních 10ti letech zásadnímu smrštění areálu a jeho rozpadu do mikropopulací, z nichž mnohé spolu již vzájemně nekomunikují. Pouhých osm čtverečních kilometrů je dnes domovem užovky stromové, přičemž ještě před 10 – 15 lety se druh vyskytoval na ploše přibližně osminásobné, tedy kolem 65 km2 (Zavadil et al. 2008).
Trochu smutným příkladem kam až může tento proces vést je příběh izolované populace polské v Bieszczadech. Podle výzkumů Najbara (2000) zde došlo během posledních 50. let k výraznému zmenšení areálu této izolované populace a k jejímu rozpadu do tří vzájemně nekomunikujících subpopulací. Klesající trend byl zaznamenán i v množství hadů. Celkový počet je dnes odhadován na 75 exemplářů, přičemž nejpočetnější ze tří subpopulací čítá kolem 30ti jedinců. V roce 1995 byla přijata přísná opatření na ochranu užovky stromové se zákazem veškerých možných rušivých činností (terénní úpravy, výstavba atd.) v okolí klíčových lokalit. Bohužel tato opatření přišla poměrně pozdě a je otázkou zda vůbec bude možné tento kritický stav populace v Bieszczadech ještě zvrátit. Příčiny drastického úbytku populace nalézá Najbar (l.c.) v intenzivní turistice, změnách biotopů, přímém pronásledování, ilegálních odchytech a zejména pak v prohlubující se postupné izolaci jednotlivých mikrolokalit.
V Poohří je užovka stromová snad nejvíce ohrožena změnou způsobu hospodaření a s tím spojenou ztrátou biotopů. Postupně došlo k zániku celé řady drobných zídek, kamenných snosů, starých cest, mezí a hnojišť, které jsou pro její výskyt zcela zásadní. Pouze pestrá krajinná mozaika poskytuje širokou nabídkou rozmanitých biotopů, jež mohou sloužit jako úkryt, zimoviště či líhniště. Není tedy divu, že hospodářské změny po roce 1948, které vedly ke změně krajinné mozaiky, se užovky stromové v Poohří citelně dotkly. Navíc i po roce 1989 se krajinná mozaika dále mění. V bezlesí, které je obhospodařováno, se hospodaří příliš intenzivně a naopak plochy neobhospodařované zarůstají stále více. Ve většině volné krajiny tak vznikají dva extrémní biotopy (příliš zarostlé a při intenzivně obhospodařované plochy), které nejsou pro druh vhodné. Užovka v Poohří tak dnes přežívá zejména v obcích a chatařských osadách. Obývá zde především náspy silnic a železnic, zídky skládané z hrubých kamenů, stodoly, chlévy, kůlny, komposty, hnojiště, smetiště apod. V poslední době se přidává stále se zvyšující civilizační tlak: užovka často končí pod koly aut či jsou její biotopy zabírány pro další zástavbu. I v současnosti se stále najdou lidé, kteří hady úmyslně zabíjejí. Někteří ji zabíjejí i neúmyslně, stačí příliš rychlá jízda na kole, v autě či neopatrné sekání trávy – a to především sekačkou nebo křovinořezem. Aby toho nebylo málo, člověk ve své touze po kožešinách zapříčinil rozšíření řady u nás nepůvodních predátorů, např. norka amerického (Mustela vison), psíka mývalovitého (Nyctereutes procyonoides) či mývala severního (Procyon lotor). Zejména poslední zmiňovaný druh je v Poohří stále častěji pozorován.
Stále se zhoršující situace užovky stromové v Poohří i v ostatních oblastech výskytu vedla k vypracování záchranného programu, který byl schválen na podzim roku 2008 (Zavadil et al. 2008). Cílem záchranného programu je udržet mikropopulace na stávajících místech, zvýšit zde jejich početnost, propojit izolované mikropopulace tzv. spojovacími místy, vytvářet a udržovat stanoviště hadů a jejich líhniště. Druhou etapou bude pokus o návrat hadů do míst, kde již vyhynuli, tedy o zvětšení stávajícího izolovaného areálu v Poohří alespoň částečně. Záchranný program nastoupil právě včas, kdy je hadů v krajině ještě relativně dostatek, aby se aktivity záchranného programu mohly plně soustředit na péči o biotop, nikoli na péči o druh jako takový.
V údolí Ohře se realizací záchranného programu zabývá občanské sdružení Zamenis, založené za účelem ochrany užovky stromové v roce 2006.
Jednou z hlavních činností tohoto sdružení je zakládání a péče o líhniště, což je jedním z nejdůležitějších opatření záchranného programu.
Tato líhniště mají pomoci vyřešit nedostatek vhodných přirozených líhnišť v krajině a zvýšit úspěšnost reprodukce, která v suboptimálních podmínkách při severní hranici areálu druhu často kolísá a nezřídka je i nulová. Základem dobrého a funkčního líhniště je správný výběr lokality. Líhniště musí být osluněno a umístěno nedaleko vhodných zimovišť (zídky, snosy kamení apod.), neboť novorozená mláďata se často rodí až v říjnu a na vyhledání místa pro přezimování nemají mnoho času.
Vzhledem k výskytu řady původních i nepůvodních predátorů je nutné prostor líhniště ohradit. Líhniště jsou tedy tvořena ohradou z kulatiny o velikosti minimálně 3 x 4 m, která je obehnána pletivem a vyplněna vhodným substrátem pro kladení vajec, což je např. koňský hnůj, piliny, borka, seno, sláma, listí, tráva, nejlépe však jejich směs. Substrát by měl být vylehčen větvemi a pravidelně doplňován, aby nezanikla jeho tepelná funkce. Substrát je nejlepší doplňovat na jaře po přezimování, kdy nehrozí nebezpečí poškození snůšek, přezimujících jedinců nebo rušení gravidních samic. Tmavé úkryty na povrchu líhniště či v jeho okolí, pod kterými se hadi s oblibou vyhřívají, jsou vhodným doplňkem líhnišť a umožňují sledovat efektivnost provedeného opatření.
Každé líhniště je navíc opatřeno informační cedulí ve snaze předejít nepovolené manipulaci s chráněným druhem či zničení této záměrně zbudované struktury. Během posledních dvou let zbudovalo sdružení podle tohoto modelu celkem 10 líhnišť a další jsou plánována. Všechna líhniště byla až s neuvěřitelnou rychlostí osídlena, soudě podle nálezů jedinců či svlečených kůží. O tom, že toto opatření je velmi efektivní, svědčí i nálezy mláďat a zbytků vaječných slupek přímo v líhništích.
Kromě budování líhnišť se sdružení Zamenis věnuje údržbě původních ručně skládaných zídek, které za posledních 50 let neobhospodařování krajiny zcela zarostly náletovými dřevinami. Zastíněné zídky se neprohřívají a přestávají být pro užovky vhodné jako úkryty i případná líhniště. Kořeny dřevin také mohou zídky poškodit a postupně tak dochází k jejich rozpadu. Celkem sdružení Zamenis pravidelně pečuje o 30 zídek s výskytem užovky stromové.
Velmi specifickou a v rámci našeho území ojedinělou činností je ochrana hadů při ošetřování silničních příkopů. Užovka stromová v Poohří často obývá těsné okolí silnice a na mnoha místech již přivykla každodennímu silničnímu ruchu, takže příliš nereaguje na zevní podněty. Strojové sekání silničních příkopů se pak stáva smrtelným rizikem pro jedince vyhřívající se na zídce či pod zídkou v dosahu stroje. V takovém případě může použití těžké mechanizace v rámci údržby silnice znamenat zkázu všech jedinců na daném místě. Na druhou stranu je sekání příkopů důležité nejen pro bezpečnost provozu ale i pro užovky samotné, neboť udržuje zídky kolem silnice prosvětlené. Ve spolupráci s krajskou správou údržby silnic lze riziko pro hady snadným způsobem eliminovat. Vždy před zásahem je občanské sdružení Zamenis informováno o datu zásahu a dobrovolníci pak prohledávají terén před sekacím strojem a slunící se hady odnášejí z jeho dosahu.
Tímto způsobem je každoročně zachráněno 10 – 20 jedinců těchto vzácných hadů a celá řada dalších živočichů.
Občanské sdružení Zamenis nepodceňuje ani další výzkum ekologie druhu a zaměřuje se zde na dvě hlavní oblasti. V první řadě se jedná o výzkum reprodukce, který spočívá ve sledování líhnišť s nabídkou různých substrátů (piliny, borka, hnůj, zahradní materiál) a jejich směsí. Výzkum reprodukce je nezbytný pro ověření funkčnosti nově zbudovaných líhnišť a zjištění preferencí jednotlivých substrátů. Teplotní sondy jsou umístěny do hloubky asi 50 cm pod povrchem každého substrátu (předpokládaná hloubka uložení vajec) a jedna sonda je umístěna na povrchu líhniště (pro srovnání teploty substrátu s teplotou vnějšího prostředí). Teplota je zaznamenávána každých 90 minut. Sledován je vliv různých faktorů (typ substrátu, teplota, vlhkost, počasí v dané sezóně, expozice atd.) na reprodukční úspěšnost. Líhniště jsou zároveň během sezóny kontrolována a monitorována je přítomnost hadů. Výzkum je zatím ve svém počátku, takže zatím nelze jednoznačně určit, který ze sledovaných substrátů je nejlepší. Druhá oblast výzkumu se týká nepůvodních predátorů. Cílem výzkumu je potvrzení přítomnosti přirozených a nepůvodních predátorů užovky stromové a zhodnocení rizika, jež pro tento vzácný druh představují. Sběr dat je prováděn prostřednictvím samospouštěcích kamer a za použití metody pachových stanic. Pachová stanice představuje čtverec písku s návnadou uprostřed (rybičky v oleji). Predátor nalákaný pachem návnady zanechá v písku otisk stopy, podle které je později determinován. V roce 2009 bylo celkem sledováno 11 pachových stanic a 9 lokalit s kamerou. Z nepůvodních predátorů byl opakovaně zjištěn mýval severní.
Z přirozených nepřátel pak prase divoké a liška obecná. Jedná se zatím o první a předběžné výsledky a je nezbytně nutné ve výzkumu pokračovat.
V neposlední řadě se sdružení Zamenis zabývá osvětovou činností ve formě distribuce informačních materiálů mezi místním obyvatelstvem a realizací přednášek pro děti v okolních školách. Mezi největší úspěchy sdružení Zamenis patří zainteresování řady místních obyvatel do aktivní ochrany tohoto vzácného hada. Vzhledem k synantropnímu způsobu života tohoto druhu je přístup místního obyvatelstva zcela rozhodující. Bez jejich podpory by ochrana užovky stromové v Poohří nebyla možná. Tímto bychom tedy rádi poděkovali všem kdo užovku stromovou podporují a ochraňují.
Ing. Radka Musilová
Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta životního prostředí, Kamýcká 129, 165 21
Praha 6 – Suchdol
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, středisko Karlovy Vary, Drahomířino nábřeží 197/16, 360 09 Karlovy Vary
Použitá literatura:
Bayer, F. 1894: Prodromus českých obratlovců. A. Wiesner, Praha, 258 pp.
Dürigen, B. 1897: Deutschlands Amphibien und Reptilien. Eine Beschreibung sämtlicher in Deutschland und angrenzenden Gebiete vorkommenden Lurche und Kriechtiere. Creutz`sche Verlagsbuchhandlung, Magdeburg, 676 pp.
Haleš, J., 1975: Aeskulapův had - starý mýtus a současné problémy. Vesmír, Praha, 54: 20 - 24.
Haleš, J., 1984: Poznámky k ochraně našich plazů. Památky a příroda, Praha, 9: 491-494.
Haleš, J., 1987: Náš hvězdičkový had. Naší přírodou, Praha, 7 (5): 104 – 106.
Janoušek, K. 1979: Poznámky k rozšíření plazů na Karlovarsku. Živa, Praha, 27: 146 - 147.
Najbar, B. 2000: The Aesculapian snake Elaphe l. longissima Laur. population in Bieszczady (Poland) between 1990-98. Bull. Pol. Ac. Biol., Warszawa, 48: 41-51.
Zavadil, V., Musilová, R., Mikátová, B. 2008: Záchranný program užovky stromové (Zamenis longissimus) v České republice. AOPK ČR, Praha, 70 pp. bez příloh (dostupné na webových stránkách www.zachranneprogramy.cz).
Zavadil, V., Šapovaliv, P. 1990: Obratlovci Doupovských hor (Amphibia, Reptilia). Sborník Západočeského Muzea v Plzni, Příroda, 77: 3-55.
| Vytlačiť článok |
Šéfredaktor | 14.6.2010 00:25 | 0 komentárov | 6639x
