Chameleón pardálí (Furcifer pardalis, Cuvier, 1829) Ambilobe v teráriu
Samice
Foto: © Martin Skalička
Adultní samec
Foto: © Táňa Šmiřáková
Adultní samec
Foto: © Martin Skalička
I přes poměrně velký areál rozšíření nejsou rozlišovány žádné podruhy, přičemž jednotlivé lokality výskytu lze velmi dobře rozlišit podle zbarvení samců. Dle informací některých chovatelů jsou kříženci daných lokalit F. pardalis dále již neplodní. Souhrnný přehled lokalit výskytu F. pardalis lze nalézt například zde http://www.prismchameleons.com/AboutPantherChameleons.html.
Terárium a jeho vybavení
vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně aktivní druh je důležité dopřát mu co možná nejvíce životního prostoru. Především samci, kteří jsou v dospělosti viditelně větší než samice, vyžadují dostatek místa (šxhxv alespoň 50x50x110 cm). Z osobní zkušenosti doporučuji oddělený chov, přičemž samičky a mláďata mohou být chovány ve skupinách. V tomto případě je potřeba na základě pozorování včas oddělit agresivní jedince. Pokud jsou samice chovány společně je lépe krmit jednotlivě z ruky, jelikož při zacílení na jednu potravu může dojít k nechtěnému vzájemnému pokousání. Samotné terárium by mělo být vybaveno dostatečně silnými větvemi a živými rostlinami. Tito chameleóni preferují denní teploty kolem 25-28 oC, přímo pod výhřevnou žárovkou může teplota dosahovat až 35 st.C. Pro tyto účely lze využít standardní „spotovou“ žárovku. Před umístěním chameleóna do terária je vhodné teploty v jednotlivých částech terária proměřit, aby byl zajištěn dostatečný teplotní gradient a zvíře se zbytečně nepřehřívalo. Na boku a ve stropu terária je nutné udělat větrací otvory, tak aby vzduch mohl pomalu cirkulovat. Vyhneme se tak nebezpečí vzniku plísní a případným dýchacím obtížím chameleóna. Dalším důležitým vybavením terária je UVB zdroj, který je nezbytný pro správný vývoj kostí zvířete. Poměrně často bývá, především začínajícími chovateli UVB zdroj zaměňován za tepelné zdroje s obsahem UVA záření, což je nedostačující! Ve vlastním chovu používám kompaktní Reptiglo UVB žárovky, které se mi vzhledem ke svému světelnému efektu jeví jako optimální a prozatím se mi osvědčily. Dostatečný osvit terária je často opomíjeným faktor, který může mít především u větších a rozlehlých nádrží neblahé následky. Obecně je problematika UVB zdrojů poměrně komplikovaná. Na trhu se nacházejí výrobky různé kvality a především různé úrovně UVB záření. Z tohoto důvodu je zapotřebí výběru zdroje UVB záření věnovat zvýšenou pozornost. Snadno se totiž může stát, že při zakoupení extremně silného zdroje, který umístníme v nepatřičné blízkosti zvířete, mu nejenže neprospějeme, ale spíše uškodíme. Naopak při zakoupení slabého zdroje, ke kterému se zvíře nemůže přiblížit na účinnou vzdálenost, pozbývá toto vybavení terária smysl. Pro lepší pochopení této problematiky doporučuji předem pročíst http://www.uvguide.co.uk/index.htm nebo http://www.chameleonnews.com/ ťpage=article&id=67. Jak tepelným, tak UVB zdrojem svítíme 12 – 14 hodin denně, přičemž na noc oba vypínáme.
Jako substrát na dno terária lze využít klasický terarijní písek nebo jeho směs s rašelinou (1:1). Je vhodné udržovat dno terária častým vybíráním trusu, čímž zabráníme případnému množení parazitů a plísní v teráriu. Jednou za čas je potřeba vyměnit kompletně celý substrát a terárium vydesinfikovat. V teráriu udržujeme vyšší vlhkost pravidelným rosením (alespoň dvakrát za den). Uspokojíme tak zároveň potřebu vody zvířete, které má možnost olízat jí z listů a větví. Většina zvířat poměrně rychle naučí přijímat vodu také při ručním napájení z pipety. Z vlastních zkušeností mohu říci, že F. pardalis má vyšší potřebu vody než např. Ch. calyptratus. Nikdy nerosíme přímo na zvíře, ale jednou za čas je dobré narosit nad něj, čehož chameleóni využívají k udržení čistoty a vlhkosti očí.
Adultní samec
Foto: © Táňa Šmiřáková
Potrava
Co se týče potravy, není Furcifer pardalis příliš vybíravý. Bez větších problémů konzumuje cvrčky, kobylky a přímo miluje sarančata. I ti nejagresivnější odchytoví jedinci vylezou pro nabídnuté saranče klidně na ruku chovatele. Při krmení se vyhýbáme tučným červům jako jsou např. zavíječ voskový, nebo je podáváme pro zpestření velmi zřídka. Zaznamenal jsem i konzumaci listů (např. čínské růže), ale většinou tento fakt souvisí s nedostatkem tekutin.
Rozmnožování
Furcifer pardalis pohlavně dospívá v 9 – 12 měsících věku, samičky i dříve. Pokud je samička připravena k páření, změní je se její běžné zbarvení (béžové, šedé, nahnědlé) na pomerančově oranžové (viz. obr 3). Po připuštění samice k samci, ten většinou reaguje intenzivním zbarvením a trhavými pohyby se blíží k samici. Pokud samice není připravena reaguje na přítomnost samce výstražným zbarvením (černé s oranžovými flíčky – viz obr. 4), nafukováním celého těla a otevíráním tlamy. Při přiblížení samce na podkritickou vzdálenost jej může i vážně pokousat (viz obr. 5). Pokud dojde k samotnému páření trvá cca 15 – 30 minut (viz obr. 6). Pokus můžeme opakovat i následující dny dokud je samice k páření svolná. Období gravidity trvá dle dostupné literatury 30 – 45 dní, přičemž u svých samic jsem zaznamenal i kratší období, trvající přibližně 25 dní. V ojedinělých případech může být období gravidity i delší. Při péči o gravidní samici je nutné respektovat základní pravidla, která jsou nezbytná pro zdárný vývoj a vykladení vajec.
Samička připravená ke kopulaci
Foto: © Martin Skalička
Nepřipravená samička ke kopulaci
Foto: © Martin Skalička
Útok nepřipravené samice ke kopulaci na samce
Foto: © Martin Skalička
Kopulace
Foto: © Martin Skalička
• Samici krmíme bez omezení, přičemž potravu bohatě saturujeme především vápníkem (tzn. jemně posypat, ne obalovat), ale nezapomínáme také na vitamíny.
• Pokud je samice umístěna na rušném místě, zastíníme jí kusem látky a ponecháme si pouze malý pozorovací otvor.
• Se samicí manipulujeme co nejméně a vyhneme se čemukoliv, co by znamenalo stresovou situaci (např. vizuální kontakt s jiným chameleónem či zvířetem a podobně).
Při respektování těchto pravidel se samice po výše uvedeném období gravidity rozhodne vejce vyklást. Zde nastává další kritický bod. Samice musí mít k dispozici dostatečnou vrstvu substrátu (20-30cm), aby mohla vykopat chodbu do které vejce naklade. Osobně preferuji vykladení samice přímo v teráriu, do kterého umístím co nejdříve po napáření nádobu, naplněnou navlhčenou směsí rašeliny a písku. Stává se, že samice během období gravidity vykope několik zkušebních „tunelů“, z nichž jeden si nakonec vybere. Po vykladení díru důkladně zahrabe. Vejce vybíráme z nádoby opatrně, tak aby se nepoškodila, případně je můžeme jemně štětcem zbavit zbytků hlíny (viz obr. 7).
Snůška
Foto: © Martin Skalička
V současné době je možné v literatuře a na internetu nalézt několik inkubačních postupů pro F. pardalis, které více či méně fungují. Já sám používám techniku s tzv. diapauzou, kdy se vajíčka po určité době mírně ochladí a následné znovu oteplení nastartuje vývoj zárodku. Délka inkubace se dle použité teploty při inkubaci může značně lišit, avšak obvykle se pohybuje mezi 7-8 měsíci. Porovnání velikosti vajec po šestiměsíční inkubaci (vlevo) a čerstvě snesených vajec je vidět na obrázku č. 8.
Inkubace snůšky
Foto: © Martin Skalička
Zdržení folikulární fáze vajec
Foto: © Táňa Šmiřáková
Mláďata lze poměrně bez problémů odchovávat v menších skupinkách (viz obr. 9), přičemž postupně je potřeba oddělovat větší a agresivnější jedince, aby nedocházelo ke zbytečným úhynům. Je důležité, aby zpočátku teploty nepřesahovaly 27 oC. Ve svých odchovných nádržích (20x20x30 cm) používám výše uvedené UVB žárovky (Reptiglo 5.0), které jsou také slabým zdrojem tepla. Mláďata tedy mají k dispozici jak UVB záření, tak přiměřený zdroj tepla. Je velmi důležité tyto teplotní maxima dodržet. Ze své praxe vím i o případu, kdy se díky příliš silnému tepelnému zdroji podařilo chovateli F. pardalis mláďata doslova uvařit zaživa, přitom ve stejné nádrži mu mláďata Ch. calyptratus bez větších problému prosperovala. Jako krmení použijeme hmyz odpovídající velikosti. K rozkrmení používám ze začátku octomilky, později přecházím na mikrocvrčky. Zprvu je dobré krmit co nejmenší potravou, aby se i slabší a menší jedinci měli možnost nasytit. Potravu samozřejmě saturujeme vitamíny a hlavně vápníkem. Chovná nádrž by měla být pochopitelně vybavena dostatečným množstvím větví a listů, aby mláďata mohla po narosení uspokojit svou potřebu vody. Rosíme 2-3 denně, přičemž vždy se snažíme rosit mimo mláďata (na listy, stěny a větve).
Juvenilní jedinci
Foto: © Martin Skalička
Na tomto místě bych také rád upozornil na problémy, které mohou při pokusu o rozmnožení chameleónů (ale také jiných druhů plazů) nastat. Jde o tzv. retenci nebo-li zadržení vajec. Ta může mít několik podob a mnoho příčin, které se pokusím v následujícím textu shrnout.
a) Zadržení oplodněných plně vyvinutých vajec
V tomto případě dojde ke spáření se samcem, vývoj vajíček probíhá standardně, avšak nedojde k samotnému vykladení vajec. Nejčastější příčinou je sám majitel, který zvířetem neustále manipuluje a značně ho stresuje. Stres mohou způsobit i jiná zvířata, nebo přítomnost samce. Dalším faktorem může být nedostatečná vrstva substrátu do kterého by samice mohla vejce vyklást. Také jiné nemoci samice mohou narušit průběh gravidity, jako jsou záněty pohlavních orgánů, nebo její celkové vyčerpání zcela nezávislou nemocí. Pokud má samička vytvořená vajíčka se skořápkou a všechny podmínky pro kladení jsou vhodné, může dojít k neschopnosti vykladení z důvodů příliš velkého vajíčka, které blokuje porodní cesty v pánvi. Stejná situace může nastat i když má samice deformovanou pánev, ať už na základě starého úrazu nebo metabolického onemocnění v mládí a pak i normální vajíčko nemusí projít. Také když se v samici utvoří příliš velký počet plodů, může se zvíře natolik vyčerpat, že celou snůšku nevyklade.
b) Zadržení neoplodněných plně vyvinutých vajec
I bez přítomnosti samečka je samička schopna vytvářet vajíčka, která mohou následně dozrát a být vykladena. Příčiny toho, že tak neučiní jsou stejné jako při zadržení vajec oplodněných. V každém případě bychom se měli vyvarovat stresování zvířete a poskytnout dostatečnou vrstvu substrátu, kam by mohla samice neoplodněné vejce zahrabat.
c) Zadržení folikulární fáze vajec tzv. folikulární retence
Proč u chameleónů vzniká není celkem jasné. U zdravého jedince folikul ovuluje, putuje přes takzvané fimbrie do vejcovodu, kde dochází k dotvoření ostatních vaječných struktur. U samic, které trpí folikulární stází, narůstají folikuly do obrovských rozměrů, ale k ovulaci nedojde. Celou dutinu tělní potom vyplňují de facto obrovské vaječníky. V tomto případě samice nemůže zmíněné folikuly vyklást vůbec, neboť tyto se ještě nacházejí ve vaječnících. Jediným řešením je v tomto případě chirurgický zákrok, při kterém dojde k odstranění vaječníku i s folikuly. Samice se po tomto zákroku pochopitelně stává neplodnou. I přes rozsah takového zákroku je dle dostupných informací úspěšnost rekonvalescence poměrně vysoká. Sám jsem byl nucen u jedné samice nechat tento zákrok provést, přičemž dodnes (více než rok po zákroku) je v mém chovu. Důležité je v tomto případě obrátit se na veterináře, který dané problematice rozumí. Velkou roli zde hraje typ použité inhalační anestezie (doporučuje se Isofuran ve směsi s kyslíkem) a provedení zákroku (nutnost odstranění celých vaječníků).
Mladý samec
Foto: © Táňa Šmiřáková
Vitamíny a minerály
Této problematice jsem se rozhodl věnovat samostatnou podkapitolu, protože právě v tomto bodě chovatelé poměrně často chybují, což má pro zdraví zvířete (v tomto případě chameleóna) fatální následky. Nejprve je nutné si uvědomit rozdíl mezi minerální látkou a vitamíny. Jedná se dvě úplně rozdílné komponenty, které jsou obě velmi důležité pro správnou stavbu těla. V přírodě je zdrojem těchto látek ulovená potrava a sluneční záření (syntéza vitamínu D3). V teráriu je tomu jinak. Potrava je většinou na vitamíny a minerální látky chudá, málo různorodá a je tedy potřeba doplňovat důležité látky uměle prostřednictvím různých doplňků. Záměrně zde používám slovíčko „různé“, jelikož nabídka suplementů na trhu je nepřeberná a zde vidím právě největší riziko. Nezkušený chovatel většinou dá radu rádoby vzdělanějšího prodavače ve zverimexu či petcentra (často dotyčný ani neví o jakém zvířeti mluvíme) a domů si odnáší v drtivé většině případů multivitaminovou směs, která je ještě navíc určena pro naprosto jiný druh zvířete, který má poněkud odlišné požadavky na výživové doplňky. Pravidelným podáváním této směsi je pak chameleón odsouzen dříve nebo později k úhynu, jelikož jeho metabolismus si prostě není schopen s takovýmto poměrem vitamínů a minerálu poradit. Proto bych na tomto místě rád uvedl několik základních pravidel, které je potřeba při chovu chameleóna dodržet. Záměrně zde nebudu jednotlivé body rozvádět, neboť nemyslím, že je nutné znát např.přesnou syntézu vitamínu D3, jako spíše vědět, v čem je pro naše zvíře důležitý. Takže, co je nutné vědět o vitamínech a minerálech.
Chameleón potřebuje pro svůj zdravý vývoj a stavbu kostí daleko větší množství vápníku, než jiná zvířata. Tento fakt je právě důvodem nedostatku tohoto stavebního prvku v různých multivitamínových směsích. Proto je potřeba jej dodávat samostatně ve formě čistého vápníku. Chovateli chameleónů je s úspěchem používán přípravek Biomin H (k dostání v každé lékárně ve formě prášku), kterým se podávaná potrava minimálně 4x do týdne jemně popráší. Je nutné si také uvědomit, že potřeba vápníku se různí s druhem, věkem a stavem chameleóna. Nížinné druhy tak inklinují k větší potřebě vápníku, než druhy horské, jelikož se pohybují v oblastech s vysokými teplotami a mají rychlejší metabolické pochody. Stejně tak rychleji rostoucí chameleóni mají větší potřebu Ca než pomalu rostoucí, gravidní samice větší než negravidní atd.
Veškeré podávání vápníku by bylo bezpředmětné bez D3 vitamínu. Vitamín D3 je esenciální hormon, který se uplatňuje v mnoha různých fyziologických pochodech, přičemž vliv na metabolismus vápníku je nejvíce prozkoumanou funkcí. Tento vitamín totiž stimuluje střevní sorpci vápníku a fosforu a zajišťuje tak zvýšení hladiny těchto dvou prvků v krvi. Bez tohoto vitamínu by nebyl vápník využit vůbec.
Mladá samička
Foto: © Táňa Šmiřáková
Existují dvě primární metody vzniku D3 vitamínu:
a) syntéza prostřednictvím vystavení zvířete UVB záření
b) vystavení zvířete přirozenému slunečnímu záření (které UVB složku obsahuje)
Jelikož se naše zvířata dostanou na slunce povětšinou pouze v letních měsících a naše UVB zářivky ne vždy, dodávají dostatečné množství tohoto záření je nutné doplňovat vitamín D3 prostřednictvím suplementů. U chameleónů jsou s úspěchem podávány preparáty jako jsou např. Roboran pro exoty nebo Reptivite. V obou případech se jedná o vysoce koncentrované směsi a je tedy nutné dávkovat obezřetně. Zde rozhodně neplatí čím více, tím lépe! Potravu saturujeme těmito přípravky maximálně dvakrát do týdne (mírně poprášit). Máme – li v teráriu instalován kvalitní zdroj UVB, postačuje aplikovat jedenkrát za týden. Na trhu lze najít i preparáty určené přímo pro chameleóny (např. http://www.t-rexproducts.com/products/superfoods/chameleon-dust-icb/). Další možností je „americký“ přístup známý pod názvem „gut load“, kdy je samotná potrava před podáním chameleónům krmena speciálně připravenou vysoce vitaminovou směsí. Popis této metody by ovšem vydal na samostatný článek. Pro případné zájemce o tento způsob podávání vitamínů a minerálů uvádím základní informační zdroje (http://adcham.com/html/husbandry/gutload.html, http://www.chameleonnews.com/ťpage=article&id=101). Co bych však chtěl zdůraznit je fakt, že při podávání jakýchkoliv suplementů je nutné pochopit potřeby chovaného jedince v různém období jeho života.
Závěr
Vzhledem ke skutečnosti, že o chovu F. pardalis byly napsány celé stohy knih a článků, pokusil jsem se ve svém textu soustředit především na mé individuální zkušenosti s chovem tohoto chameleóna a na časté chyby, které při chovu chameleónů obecně dělají začátečníci. Pevně doufám, že se mi tento záměr alespoň trochu povedl a výše uvedený text pomůže případným zájemcům o chov chameleónů (jakéhokoliv druhu) v základní orientaci v poměrně složité problematice. Na úplný závěr bych jsi dovolil udělit jednu radu, jejíž pravdivost jsem si již mnohokrát ověřil i v praxi. Žádné nastudované teoretické znalosti nemohou v případě chovu chameleónů nahradit praktické zkušenosti získané na základě péče a především pozorování zvířat. Čím více člověk věnuje času pozorování svých chovanců, tím lépe je jim schopen porozumět a případně odhalit chybu v péči o ně.
Samec v plné kráse
Foto: © Martin Skalička
POUŽITÁ LITERATURA
NEČAS, Petr: Chameleoni. Jihlava, Madagaskar, 2003. 303 s. ISBN 80-86068-30-7
KRAUS, Richard. KOCIÁN Miroslav: Chameleoni a Gekoni. Frenštát p.R., Polaris, 2000. 221 s. ISBN 80-85911-59-0
HNÍZDO, Jan: Komplikovaný průběh zadržení snůšky u Chameleona jemenského (Chamaeleo calyptratus). Akvárium Terárium, 2003, roč. 46, č. 1, s. 62-65.
HNÍZDO, Jan: Folikulární stáze u leguánů zelených (Iguana iguana). Akvárium Terárium, 2003, roč. 46, č. 3, s. 76-78.
WEB:
Chameleons online E-zine [online]. Dostupné na WWW: http://www.chameleonnews.com/ťpage=home .
Adcham [online]. Dostupné na WWW: http://www.adcham.com/.
UV Guide UK [online]. Dostupné na WWW: http://www.uvguide.co.uk/index.htm.
Chamaeleo INFO WEB [online]. Dostupné na WWW: http://chamaeleoinfoweb.net.
Chameleon care & information center [online]. Dostupné na WWW: http://www.chamaeleonidae.com/.
Chamaeleon Furums [online]. Dostupné na WWW: http://www.chameleonforums.com.
Text a Foto: © Martin Skalička (10) a © Táňa Šmiřáková (6)
| Vytlačiť článok |
Šéfredaktor | 28.12.2009 20:17 | 0 komentárov | 10057x
